Přežil jsem cestu smrti i žabí pomazánku, říká cestovatel Karel Wolf

"Po návratu z Mexika a Guatemaly jsme udělali přednášku o našich cestách, a já už tehdy věděl, že mě tu nikdo a nic neudrží a co nejdřív se vydám do světa. Poznávání cizích kultur, lidí a jejich způsobu života mě očarovalo a tam někde začala moje vášeň k cestování,“ říká jeden z nejúspěšnějších českých cestovatelů. Ačkoli Karel projel mraky zemí, i v Česku se najdou místa, kde to má k smrti rád. "Miluji hory a místa, ze kterých je daleký rozhled, stejně tak malé vesnice. Krkonoše a Šumava, to jsou moje lásky," přiznává.

Jízda na pštrosovi je fofr

Na cestách musí být sranda. Když se Karla zeptám, kde si užil nejvíc švandy, neví, kde dřív začít. Člověk se na cestách prý nejčastěji směje ve chvílích, kdy sám je za hlupáka a pobaví místní obyvatele. Většinou tento upřímný smích, často pramenící z naší kulturní rozdílnosti, je potom tím spojujícím momentem porozumění mezi cestovatelem a místními obyvateli, aniž třeba ovládáte jejich řeč. "Hodně jsme se nasmáli na Siberutu, kdy mi místní mentawajští obyvatelé velmi malého vzrůstu oblékali jejich tradiční bederní roušku, která však na evropské figuře zdaleka nezakrývala co měla, takže se upřímně bavili děti i dospělí," říká.

Ladakh

Angkor

Velmi komická situace nastala i ve chvíli, kdy se nechal mladíky ve Vietnamu na písečných dunách přesvědčit k jízdě na pštrosovi. Čekal nějakou poklidnou chůzi,
ale nikdy by ho nenapadlo, jaký to může být fofr! "Takže jsem se držel toho obrovského ptáka pevně kolem krku a snažil se v tom jeho běhu nesklouznout z jeho opeřeného zadku," vzpomíná.

Cesta smrti a špatně od žaludku

Ale cestování není jen zábava. Někdy vám slušně zatuhne úsměv, ztuhne tělo. Zavřít oči zkrátka nestačí. Kde šlo Karlovi o kejhák? "Jen jednou za život se mi stalo, že mi zezelenal obličej a říkal jsem si v duchu: Proč já blbec jsem sem jezdil. Stalo se mi to za mých studentských let, kdy jsem téměř s prázdnou kapsou vyrazil do bolívijské džungle po jediné cestě, které se přezdívá cesta smrti," říká s tím, že si tehdy neuvědomoval závažnost situace a tohoto pojmenování.

Statistiky říkaly, že každých 14 dní z cesty smrti spadne autobus nebo nákladní auto z příkrého srázu dolů. Dvě stě metrů hluboký kaňon s velmi prudkým svahem byl opravdu poset dřevěnými křížky a rezivými i čerstvými vraky autobusů. Silnice byla vytesána do prudké skály, ale její šířka se pohybovala často mezi čtyřmi a pěti metry. Spíše však připomínala kozí stezku, kde dva protijedoucí autobusy měly vždy problém se navzájem vyhnout. Jediná místa byly kapsy na zacouvání, aby protijedoucí vozidlo mohlo kolem nás projet.

"Když jsem se vyklonil z okénka autobusu, tak několikrát jsem ani neviděl cestu, po které jsme jeli. Pode mnou byl už jenom prudký sráz. Hlavou mi probíhaly myšlenky, proč tudy vlastně jedu. Cestou z Amazonie zpět jsem už pak letěl letadlem, abych se strašidelné cestě smrti vyhnul. Udělal jsem dobře. Ten večer se tam zřítil další autobus," říká i po letech s děsem v očích.

Zvědavý hroch a trochu se sjet

Přes den se můžete rozhlédnout. Končí zážitky s přicházející nocí? No, to ani náhodou! "Nejzajímavější noční život si pamatuji jednak v Amazonské nížině, kde hmyz vydává tak silný zvuk, že se nedá skoro spát… a jednak si živě vzpomínám na spaní v otevřeném safari kempu v Malawi, kde nám v noci kolem stanu funělo a dupalo velké zvíře. Nenašel jsem v sobě ani kousek odvahy, abych vylezl ze spacáku a podíval se, co je to za návštěvníka. Ráno nám pak náš průvodce potvrdil dle okolních stop, že to byl zvědavý hroch," říká. No, pěkné. Nic pro ty, které vyděsí funění ježka na verandě dobře zamčené chaty. Cesty po různých koutech planety přináší i další zážitky – kulinářské i ty, které odfrnknou vaší mysl.

Karel Wolf s tučňáky

"V severním Laosu, když jsem prozkoumával hustou džungli Zlatého trojúhelníku, jsem dostal nabídku na ubytování v jednoduchém dřevěném domku milé rodiny. K večeři jsem dostal na podnosu servírovanou pomazánku z žabích tělíček. Jejich kosti jsou tak měkké, že není problém je všechny rozkousat a strávit. Po večeři, když šly děti spát, vytáhl otec z tajné schránky ušmudlaný papírek a v něm zabalený black magic," uzavírá tajemně.