I když už na Proseku nebydlíte, jaké máte na toto místo vzpomínky?
Jen samé krásné. Měla jsem tu nádherné dětství. Bydlela jsem tu odmalinka
přímo u základky Litvínovská, kousek od kostela sv. Václava. Jsem dítě sídliště,
ale zároveň bylo fajn, že jsme měli kousek přírodu. Stavěli jsme si bunkry, ale taky jsme třeba běhali po panelácích a zvonili na všechny zvonky a pak utíkali. Myslím, že tímhle si projde každý dítě, které vyrůstá na sídlišti.
Michaela Doubravová
|
Spousta lidí si myslí, že sídlištní děti nemohou zažít žádné dobrodružství...
To není pravda. Krásných zážitků mám spousty, třeba když jsme s děckama lezli potají do proseckých katakomb, to bylo dobrodružství! Jenomže jsme byli ještě prťata bez rozumu a jsem ráda, že ten vchod dolů do skalek už zavřeli, bylo to dost nebezpečný. Jinak bych na Proseku neměnila Park přátelství, nechci, aby ho někdy zastavěli. Mám tam ráda sochu Jiřího Wolkera. Říká se, že když mu
student dá ruku na knihu, kterou Wolker drží, tak se mu splní přání spjaté se studiem. Možná jsem díky té soše odmaturovala... (smích)
A je něco, co byste na Proseku změnilo?
Bylo by dobré, aby v ulicích bylo více policistů. Vzpomínám, že před několika lety po Proseku lítal pedofil a s pár podezřelými osobami jsem se tu setkala.
Teď s přítelem bydlíte v centru. To už byste se asi sem nevrátila...
Bydlíme u Karlova náměstí v půdním bytě a jsme tu spokojeni, navíc to mám kousek do divadla. Pokud bych ale na Proseku nějaký hezký byt našla,
klidně bych se "domů" vrátila...
