Recenze: Můj vysvlečenej deník připomíná fotoromán z Bravíčka

Předlohou komedie Můj vysvlečenej deník byla stejnojmenná kniha sedmnáctileté studentky gymnázia Johany Rubínové, která se údajně dobře prodává. Těžko říct, jak z tohoto pohledu dopadne film, který se zbytečně podbízí producentským představám o české komedii. A sama Kubařová to bohužel neutáhne. 

 

Můj vysvlečenej deník Česko, 2012, 102 minut Premiéra: zítra Režie: Martin Dolenský Hrají: V. Kubařová, B. Kohoutová, M. Šoposká, Igor Bareš, P. Špalková, J. Plesl, S. Stašová, V. Žilková Hodnocení: 2/5

Zjednodušeně řečeno hrdinka řeší dva základní problémy. Jednak svoje milostné vztahy, jednak pátrání po tom, kdo je její skutečný otec. Spouštěcím motivem k psaní deníku je terapie, kterou podstoupí poté, co se pokusí kvůli nešťastné lásce o sebevraždu. Díky češtináři (Jaroslav Plesl), který objeví Johaniny literární vlohy, se pak z deníku stane literární dílo. Což je ve filmu přímo tematizováno. Film si také trochu zahrává s diváckými očekáváními. Třeba sledujeme hodinu češtiny, kde se probírá výstavba literárního díla. Tvůrci ji pak ve filmu sami ozvláštní, když nabídnou falešný konec (návštěva domnělého íránského otce). Nebo si pohrávají s hollywoodskými klišé v samotném závěru. Ale málo platné, když jinak sázeli na jistotu a zajeté koleje komedií pro mladé.

Chybělo málo a mohl to být úplně jiný film

Můj vysvlečenej deník mohl nabídnout mnohem víc než jen žánrový pelmel, kde každý dobrý nápad překřičí toporné klišé. Těžko říct, zda za žánrovou směskou a velmi kolísavou úrovní stály jen producentské tlaky, ale k čemu jinému byla reklamní scéna ve fontáně v nákupním centru, k čemu exotické flashbacky z Íránu, k čemu otravně podbarvující hudba z počátku filmu.

Kubařová film táhne, ale je sama Dobrým tahem bylo především obsazení přirozené Veroniky Kubařové, která celý film táhne, do role na vlastní nohy se stavící Johany, z jejíž perspektivy je celý film vyprávěn. Simulaci deníkových záznamů podporuje vypravěččin odstup od dění, glosování toho, co se na plátně odehrává, a nakonec i členění filmu do několika kapitol. Právě onen nadhled a hlavně sama Kubařová dávají postavě Johany hloubku a přesvědčivost, která není v tuzemských komediích zdaleka tak samozřejmá.

Především milostná linie je předvídatelná, navíc vrstevníci Kubařové herecky až na výjimky nedosahují jejích kvalit. Výsledkem je tak zcela zbytečné a podbízivé kopírování schémat z teenagerských řachand. Bohužel dojde i na hlášky a dvojsmyslné vtípky.

Máte pocit, že listuje dívčím časopisem

Mnohem lépe je podáno sbližování Johany s macechou (Petra Špalková) či opětovné sblížení se s otcem (Igor Bareš). A ač se ve filmu kouří tráva a souloží, je to uchopeno na české komedie nezvykle citlivě a bez zbytečného karikování.

I přesto však snímek vyznívá spíše jako obdoba příběhů z dívčích časopisů, které poučí, jak to v životě chodí, ale zároveň jsou pro své čtenáře dostatečně atraktivní. Shrnuto: lehce bulvární, ale místy (hlavně díky talentované Kubařové) celkem přesvědčivé.