Rozhovor: Bigbít mě provázel už od peřinky, říká prezidentův muž Jakl

Mánička na Hradě Ladislav Jakl je známý především jako blízký spolupracovník prezidenta Václava Klause. V posledních dnech se také jako možný kandidát pro nadcházející prezidentské volby. Už méně lidí o něm ví, že je také členem hudební skupiny Folimanka Blues, a to už téměř dvacet let.

Byl se na vaši kapelu někdy podívat prezident Klaus?
Byl, párkrát jo. A celkem se bavil. Není to zrovna člověk z bigbítového prostředí, ale má rád jazz a rock´n´roll a v tom bluesem ovlivněném bigbítu je trochu obojího.

I po tolika letech na hudební scéně vás hraní pořád baví?
Víte, ona to není sranda v tomhle věku pořád zkoušet, nutit do něčeho padesátileté muzikanty, stěhovat aparaturu, trmácet se po kšeftech, které se někdy povedou, jindy ne. Takže je to asi jako v životě, chvíli pocit marnosti, chvíli radosti z toho, že něco u publika zafungovalo. A pak těch zážitků kolem.

Život bez piva by byl pro vás prý jako ohluchnutí. A co život bez kapely?
Hraju bigbít už od dětství. A díky mým starším bratrům mě obklopoval skoro od peřinky. Je to můj život. Vždycky tak budu myslet a cítit. Určitě i v době, kdy už nebudu mít sílu vylézt na pódium.

Do kin jde film o tuzemské hudební scéně začátkem 80. let Don't stop. Jaká byla podle vás 80. léta?
Druhá polovina 70. let byla pro rock to nejhorší období, to se přelilo i do 80. let. Nejen u nás, kdy to měl hodně na triku bolševik, i ve světě byla nuda. Během 80. let ale začalo určité probouzení, přišly comebacky velkých hvězd, přišel punk a nova vlna. A i u nás se to postupně uvolňovalo. A taky přišla větší tolerance většinového publika, které do té doby nesneslo zvuk elektrické kytary a žilo jen diskem. Od konce 80. let jsou i ve středním proudu možné věci dřív známé jen z bigbítu. A hodně rockerů je jednou nohou v popu, což rockerům asi neprospívá (kromě financí), ale popu určitě ano.

A vaše oblíbené kapely?
Jsou tři. Led Zeppelin, Led Zeppelin a Led Zeppelin.