Ukočírovat 60 muzikantů tak, aby se trefovali na sekundy přesně do obrazu a nehráli moc nahlas, je to výzva?
Pro mě coby dirigenta, který je odpovědný za synchronizaci obrazu a zvuku v reálném čase, je nejdůležitější přesná volba jednotlivých temp. Záměrně jsme zvolili klasickou metodu, která probíhá bez přesného podpůrného metronomu do sluchátek, tudíž se orientuji jen podle časového kódu a akce na plátně. A hudebníci musí na má gesta ve zlomku vteřiny reagovat.
A technická stránka akce? Dialogy budou slyšet, ale hudba bude potlačena?
Hudební stopa je z filmu úplně odstraněna. Neptejte se mě, jak je to možné, počítače nechápu.
Přijďte do kina na Hitchcocka
Autorem hudby ve filmu Psycho je Oscarem ověnčený Bernard Herrmann. Dělala vám některá z jeho skladeb problémy?
Problémy snad ne, ale tím, že Herrmann napsal hudbu k Psychu pouze pro smyčcový orchestr, využil jeho obrovskou barevnou škálu a velké množství výrazových prostředků, které je třeba důsledně a detailně nazkoušet. Partitura je například opravdu pečlivě propracovaná v dynamice, od nejniternějšího pianissima po brutální fortissimo. Když tyto prvky respektujete a lpíte na nich, výsledek může působit ohromně plasticky a ani po hodině a půl nás zvuk smyčců nenudí. Usilovat o přesné dodržení skladatelova zápisu by ale měl dirigent i interpret vždy.
Jak vlastně takový netradiční koncert vnímají sami muzikanti?
Jejich soustředění musí být stejné jako u klasických produkcí, stejně tak vložená energie. Důležité pro ně asi bude v místech, kde nezní hudba, nezahledět se na filmové plátno a nepropásnout nástup...
Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK
FOK nahrál spoustu hudby k českým filmům. Jaké autory máte rád?
Obdivuji je! Snažím se hudbu našich skladatelů koncertně provádět co nejčastěji. Skvělých jmen je celá řada, za všechny jmenuji Zdeňka Lišku a Luboše Fišera, jejichž hudba je geniální a působivá i bez spojení sobrazem. Český film měl i v tomto kontextu světovou úroveň, ta doba je bohužel pryč.
