Pí a jeho život
|
Ve filmu hrajete mladíka bojujícího o holý život na moři. Ale co v reálném životě? Kde jste byl, než jste se dostal k natáčení tohoto snímku? A kam směřujete nyní?
Před filmem jsem vážně netušil, co budu dělat. Byl jsem na škole, ale zároveň jsem byl tak trochu ztracený... Naštěstí si mě režisér Ang Lee vybral a vzal mě na Tchaj-wan. Tam jsem se jako člověk změnil. Zjistil jsem víc o sobě samém, víc o všem ve světě. Práce s Angem vás změní, řekl bych. Před filmem jsem byl docela špatný student, neměl jsem vůbec dobré výsledky, ale když jsem se vrátil, bylo vše milionkrát jinak. Najednou mi to začalo ve škole překvapivě jít. Ani nevím, jak se to stalo. Z testů jsem měl najednou 94 procent a tak, teď jsem se rozhodl zaměřit na filosofii a vše je úplně jiné.
Film vás inspiroval, abyste se začal zajímat o filosofii?
Samozřejmě. Ang a Pí mě do toho uvrtali. Když ležíte na prkně a mluvíte na Anga, začnete přemýšlet o těch slovech, začnete přemýšlet o různých věcech, protože Pí je člověkem, který se ptá: "Co je to život?" On je svým způsobem filosof. A z Anga životní moudrost přímo sálá, když s ním mluvíte. Pak začnete i v tom filmu vidět věci mezi řádky. Chtěl bych se jednou stát filmovým tvůrcem a myslím si, že filosofie by mi v tom mohla pomoci.
Někteří herci ve vašem postavení by raději nechali školy a začali se filmu věnovat na plný úvazek...
Nevím moc o herectví. A nevím, jestli se mu chci věnovat profesionálně. Je to pro mě skličující, strašidelná a nezvyklá profese. Chci být filmový tvůrce. Chci vyprávět příběhy. Nevím, jestli se pro to hodím, ale jsem připraven to vyzkoušet na place. To je na filmech vůbec ta nejinspirativnější část - prostě jen být na place. Intenzita, s níž všichni ti lidé pracují. Tři stovky lidí prostě pracují, pracují a pracují na něčem, co trvá třeba jen tři vteřiny, každý má jiné nápady, jiné dovednosti a jiné zázemí, přesto se to všechno spojí a vytvoří to něco, co dokáže přivést něčí fantazii k životu.
Hraní je dost obtížné i za normálních okolností. Ale vy jste musel zhubnout, pak přibrat, naučit se plavat a rybařit a spřátelit se s tygrem. Která z těch věcí pro vás byla největší výzva?
Myslím, že to vše byla jedna velká výzva, kterou mi doručili jako balíček. Musel jsem se naučit plavat. A naučit se i ty ostatní námořnické dovednosti, jógu, meditaci, musel jsem posilovat, hubnout, přibírat... Musel jsem přečíst několik knih a musel jsem se naučit hrát. Musel jsem zvládnout milion věcí. Nemůžu říct, že jedna by byla těžší než druhá, prostě to byla dennodenní dřina. Takže to byla velká výzva jen být při vzniku toho filmu. Šlo mi hlavně o to, abych udělal radost Angovi, protože toho do mě vložil tolik víry. Celý štáb i filmová společnost, všichni bezmezně věřili někomu, kdo vůbec nevěděl, co vlastně dělají.
Prý nechala vaše matka provést rituál, aby se Ang Lee mohl stát vaším guruem. Je to pravda?
Předně musím říct, že máma trochu váhala. Byla z toho natáčení vyděšená a podle ní to bylo riskantní rozhodnutí. Já jsem měl taky strach. A v Indii je guru důležitou osobou. Tak nějak se mu odevzdáváte. Takže jsem Anga požádal, aby byl mým guruem a vykonal jsem pranámu, což znamená, že se odevzdáváte do rukou zkušenějšího. On mě přijal jako svého učedníka a vše bral velmi vážně. Je pěkné vidět, že někteří lidé berou vážně věci, které jsou pro vás důležité. Když jsme byli na place i mimo něj, vždy se zajímal, co se děje v mém životě. A vždy se mi snažil pomoci, jak jen mohl. A to bylo skvělé, protože Ang Lee je génius.
Strážce streamu
