Hobit
|
Kdesi jste poznamenal, že se Tolkien vyhýbal psaní o sexu a ženách. Ale ve scéně s Galadriel, kterou si zahrála Cate Blanchettová, to vypadá, že se mezi vámi odehrálo něco intimního. Rýpnul jste si tím do Tolkiena?
Takhle to zamýšleno nebylo. Ale Cate si toho také všimla. Souvisí to i s tím, že jsme oba původně divadelní herci. Vycházeli jsme spolu výjimečně dobře, hodně jsme se také nasmáli a mluvili jsme i o tom, že bychom si v budoucnu společně rádi zahráli na divadle. Takže si myslím, že ta blízkost, která se mezi námi zrodila tak spontánně, se nějak přelila i do té vámi zmiňované scény. Jednoduše řečeno se Gandalf a Galadriel vzájemně respektují. Spojuje je starost o osud Středozemě a o hobity, tak proč by se tam nemohl objevit i záblesk lásky.
Proč podle vás Tolkien tyto věci opomíjel? Vždyť jeho příběhy mají tak impozantní záběr.
Myslím si, že to pramení hodně z toho, že inspirací pro jeho rozvětvené příběhy byly skandinávské ságy a možná i Homérova Illiada. Všechna tato rozsáhlá epická vyprávění jen zřídkakdy zmiňují ženy. A když už se o nich píše, tak většinou jako o čarodějnicích, nebezpečných postavách. Ale hrdinové jsou vždy muži. Pochopitelně šlo o společnosti, v nichž byly muži dominantní a ženy plnily role kojných, matek a sester. Ale Tolkien se ani ve Středozemi nesnažil ukázat všechny aspekty lidského života. A kdyby ano, pak bychom mohli konstatovat, že selhal, protože o ženách se tam opravdu moc nezmiňuje, ani o sexu. Ne že by se bez toho nedal vyprávět zatraceně dobrý příběh, ale lidi to tam budou vždy hledat. Čehož dokladem je i to, že o přátelství Froda a Samvěda občas uvažují jako o homosexuálním vztahu. Myslím, že na tom možná něco bude, ale nejde tam o sex.
Jak složité bylo pro vás rozhodnutí hrát opět čaroděje Gandalfa po Pánovi prstenů i v Hobitovi?
Víte, sám Peter Jackson to neměl lehké, hodně pochyboval, zda to má vůbec točit. Chvíli to chtěl točit, pak zase ne, mluvil o jiném režisérovi a tak stále dokola. Začal jsem se připravovat i na možnost, že se ta trilogie nikdy nenatočí. I když jsem samozřejmě doufal, že se tak stane. Pro případ, že by k tomu nedošlo, jsem si připravoval takové utěšovací věty, jako že je třeba spousta důvodů, proč to netočit: budu dlouhou dobu pryč z domova, nebudu moct souběžně pracovat na jiných věcech v divadle a tak dále. Ale nakonec jsem si stejně nedokázal představit v roli Gandalfa nikoho jiného. Kamarádka-herečka mi řekla, že nezáleží na mně, jestli to chci nebo nechci dělat, ale že tu roli musím vzít, protože si to přejí fanoušci. Potěšilo mě to. Moc často se nestává, že by tak silný impuls přišel přímo od diváků.
PRAHA? AHA!
