Argo
|
Abyste navodili pocit 70. let, nechávali si někteří herci narůst dlouhé vlasy, vy jste ale vyvázl ještě snadno, nemyslíte?
Víte, Ben mě požádal, abych do toho šel také. Já si hlavu holím kvůli roli v Perníkovém tátovi, ale přece jenom mi vlasy narostly. Říkal jsem Benovi, že pokud nebudou dost dlouhé podle jeho představ, můžeme je prodloužit uměle. Říkal jsem mu: "Už to ale cítím, už mi jdou přes uši!" Z hlediska nějakého odlišení postav byl ale můj kratší účes v pořádku. Pokud měl mít někdo v našem filmu ze sedmdesátých let konzervativnější účes, bylo dobré, že to byl někdo ze CIA, starší chlapík, ne tak střapatý a ne tak nečesaný. Takže to fungovalo.
Musel jste se vypořádat s tím, že hrajete někoho vysoce postaveného v CIA, organizaci, která není moc často ve filmech zobrazována pozitivně. V tomto konkrétním příběhu se ale zachovala docela hrdinsky...
To je zajímavé téma. Normálně máte ve filmech protagonisty a antagonisty, hrdiny a jejich protivníky. U nás to ale není jasné. Víme, kdo jsou hrdinové, ale proti komu stojí? Skoro to vypadá, jako by se ta ideologie zhmotnila v jakousi utlačující sílu, barometrický tlak, jako by najednou měla vybouchnout a pršet přímo z oblohy, pokud nedostaneme ty uprchlíky pryč. A když už mluvíme o očerňované CIA, podívejte se na Hollywood! Ten je pomlouván neustále a - upřímně řečeno - mnohdy právem. Je to jednoduché. Ale přitom tady jsou jako hrdinové dva lidi z Hollywoodu, kteří to vše dělají jen z dobrého srdce. Nedostávají za to peníze, nebudou díky tomu slavní, nedostanou žádnou cenu, nic. Jediné, o co jim jde, je zachránit těch šest Američanů.
To je jedno z největších témat filmu, ne? Ta myšlenka, že nikdo nebude vědět o tom, že odvedli svou práci.
Přesně tak. A proto tak odmítám myšlenku, že ten čin byl motivovaný politicky. Protože ti lidé ze CIA to udělali, i když věděli a věřili, že se o jejich hrdinství nikdy nikdo nedozví. A nevadilo jim to. Museli to brát asi takhle: "To je práce, kterou se živím. Děláme různé věci - ty jsou většinou prospěšné - a daří se nám dosáhnout výsledků, za které nedostáváme od společnosti žádnou úctu, už jen z podstaty té práce." Nesmíte to nikomu říct. Kdyby tento případ neodtajnili, pořád by o něm nikdo nevěděl.
Poté, co se ze seriálu Perníkový táta stal hit, hrajete v neuvěřitelném počtu filmů. Jak to stíháte?
Ve skutečnosti odmítám víc rolí, než jich přijímám, takže mi jde hlavně o kvalitu filmu a o to, jak mi sedí do rozvrhu. Mojí hlavní zodpovědností je teď role v Perníkovém tátovi, alespoň z profesního hlediska, pak mám zodpovědnost k manželce a dceři a dalším věcem, kterou chci také dodržovat. Bylo už tu pár projektů, ve kterých jsem se chtěl objevit, ale prostě to nevyšlo, ale to mi nevadí. Jsem v tomhle ohledu dost fatalistický. Když se to má stát, stane se to. Když ne, taky dobře.
Ale brzy již budete mít více volného času...
Ano, už brzy! Brzy! Na konci března.
Pokud nevezmete roli v jiném televizním seriálu...
Ne, ne. (směje se) Ty bláho, laťka je teď vysoko. To určitě neudělám.
Falešný scénář jsem nečetl, říká scénárista TerrioKdyž pracoval na Argu, musel scénárista Chris Terrio zvládnout velkou věc. Podle jednoho článku v časopise Wired musel napsat film, který drží pohromadě, A je špionážním thrillerem a zároveň satirou střílející si z Hollywoodu. Jak se dá uchopit takové roztáhlé a mnohovrstevnaté téma a stlačit do jednoho filmu? Předpokládám, že i v reálu existoval falešný scénář, jehož natáčení se na záchranné misi předstíralo... Četl jste ten falešný scénář? |