Rozhovor: Praha musí lidem naslouchat, říká hlavní urbanista New Yorku

V čem přesně spočívá vaše práce hlavního urbanisty New Yorku?
Vedu sekci urbanistického plánování, kde zpracováváme projekty, jež se pohybují na škále od mrakodrapů až po mikro jednotky v podobě jednotlivých bytů. Z velkých projektů je to především přepracování územního plánu v centru východního Manhattanu, což zahrnuje modernizaci mrakodrapů i dopravy a přeměnu ulic ve velká veřejná prostranství. Ale hlavním tématem je především odolnost, totiž přizpůsobení našeho města klimatické změně. 

Co se stalo, že musíme pořádat festivaly jako reSITE, které se snaží učinit město příjemnějším? Nemělo by to být snad samozřejmé?
Města jsou příjemná pro život jen tehdy, když lidem dostatečně záleží na jejich proměně. V New Yorku rádi říkáme, že lidé mají hned po své rodině rádi své bezprostřední okolí, svou čtvrť. Města se nestanou lepšími náhodou, každé rozhodnutí je vědomé, každý prvek je naplánován. 

Co je tedy špatně?
Mnoho lidí tuší, že je zapotřebí v našich městech něco změnit, ale sami se cítí bezmocní. Nevyznají se v tom, politická rozhodnutí nejsou transparentní. Je jasné, že tu vzniká bariéra mezi těmi, kteří město mění, a těmi, jejichž životy to pak ovlivňuje. Kdykoli totiž slyšíme o nějakém novém projektu v našem okolí, tak se ptáme: co to dělají? 

Pro městské urbanisty je zpříjemňování života povoláním, co pro to mohou udělat ostatní?
Chci, aby lidé pochopili, v čem spočívá plánování města, a aby si uvědomili, že i s minimem informací se z "oni" stává "my". Jedině tak se lze podílet na proměně města. Pokud se do toho lidé pustí, mohou hrát politickou či ekonomickou roli, a na plánování města se tak aktivně podílet. Pokud máme nedostatek informací, vyžadujme je, pokud cítíme, že schází vedení ze strany odpovědných lidí, můžeme je zastoupit. Město je přece naše. 

Co si jako urbanista myslíte o Praze? Je to podle vás příjemné místo k životu?

Praha je okouzlující město, do kterého se hned zamilujete. Ale vždycky se musíte podívat skrze tu krásu na to, díky čemu je to město živé. A to jsou lidé, kteří se v něm rozhodli žít. Nikdy nezapomínejte na jejich potřeby a vždycky jim naslouchejte. 

Určitě jste slyšel o tunelu Blanka. Myslíte si, že je dobré podporovat rozvoj automobilové dopravy?
Výběr toho, za co jste se rozhodli utrácet, odráží to, co považujete za nejdůležitější. 

V New Yorku jste nedávno rozjeli nový projekt Citi Bike. Jak změnil město?
Tento projekt vnesl do New Yorku zcela nový rozměr. Citi Bike neustále využívám na krátké popojížďky po městě během dne. Kolo je vhodné na vzdálenosti, které by už pěšky zabraly mnohem delší čas. V mnoha ohledech je to i rychlejší než metro. Ten nový rozměr spatřuji hlavně v tom, že je tu najednou svět rychlých spojení mezi jednotlivými místy. Umožňuje lépe poznat a využít naše město. 

Máte dost cyklostezek?
Cyklostezky jsou velmi důležité, za posledních pár let jsme jich hodně dostavěli. Konečně se nám podařilo vytvořit určitou síť, která je vzájemně propojená. 

Ptám se i proto, že infrastruktura pro cyklisty není v Praze ideální. Dříve byli ohroženi cyklisté auty, ale teď je cyklistů víc a ohroženi jsou zase chodci...
V New Yorku jsme v užití veřejného prostoru zažili revoluci, došlo k transformaci, která upravila rovnováhu mezi chodci, cyklisty a auty, tedy v jejich nárocích na veřejný prostor. A upravili jsme to ve prospěch chodců. V New Yorku máme několik veřejných prostor, jež jsou zároveň ulicemi i náměstími. Například Times Square. Doprava se hýbe a lidé posedávají. A skrz to "proplouvají" cyklisté. Chodci si nárokují stále více práv, a tak se tento hybridní prostor stává velmi důležitým typem veřejného prostranství. Původně zde chodci neměli žádná práva, patřilo to autům, ale teď se všichni musí naučit sdílet jeden prostor dohromady. 

Co protipovodňová opatření v New Yorku? Slyšel jsem, že máte po loňském hurikánu Sandy problémy se starými čerpadly v metru, už je to v pořádku?
Ještě ne. Bydlím kousek od vody. Můj dům i moje čtvrť Red Hook byly zaplaveny. Moje rodina a naši sousedé se mě denně ptají, jak se může naše nízko položená čtvrť stát dlouhodobě udržitelnou jako místo k žití, vychovávání dětí a podnikání. Chceme se osvobodit od strachu, že každý rok přijde bouře, která nás o všechno připraví. Vidíme to jako lokální problém Red Hooku, ale když přijdeme na nějaké řešení, které zde bude fungovat, může to fungovat i globálně. Velká část světové populace totiž žije v nízko položených pobřežních městech. Kdyby se nám podařilo ochránit naši čtvrť a zároveň ji učinit ještě příjemnější pro život, uspěli bychom. Říkáme tomu odolnost a je to největší úkol, který před námi leží.