Lesní duch
|
Mluví se vám o tomhle filmu snadno?
No, vlastně jsme jím docela nadšení a myslím, že jsme na něj i dost hrdí. Takže o něm mluvím ráda, protože je fajn mluvit o něčem, na co jste hrdí. Naopak průšvih je, když tvůrce i novinář vědí, že film za nic nestojí a oba si říkají, proč vlastně spolu mluví.
Je podle mě dobré, když v hororu vidíte, že je plánovaný tak, aby bylo chování postav uvěřitelné. Třeba je vysvětleno, proč ty postavy jedou do té strašidelné místo v lesích...
Jasně, ale zrovna já nevím, jestli bych... Víte, kdybych byla závislá na heroinu a chtěla se vyléčit, nevím, jestli bych si zvolila takové místo, ale někteří lidé by to určitě udělali. (směje se) Mě se tohle téma líbí, protože je zároveň metaforou celého příběhu a zároveň filmu přidává na dramatičnosti. Tak nějak rozumíte, proč se postavy chovají tak, jak se chovají, a co si myslí. A to je podle mě dobře, když na divadle, ve filmu nebo v knize má každá z postav ze svém úhlu pohledu ty správné argumenty. Feťačka Mia má pravdu, protože opravdu je něco v tom proklatém lese. Ale oni ji zase správně nedůvěřují. Jediný, kdo se mýlí, je Erik, protože čte z té nebezpečné knihy. (směje se) Je to všechno jeho chyba.
Váš remake se od originálního snímku v některých věcech liší. Dívala jste se i na původní verzi?
Viděla jsem původní film, ale až poté, co jsem dostala roli. Nikdy jsem předtím o téhle sérii filmů neslyšela. Samozřejmě jsem věděla, kdo je Sam Raimi, protože natočil Spider-Mana, když jsem vyrůstala. Bylo mi asi dvanáct, když vyšel první díl.
Co jste si myslela o těch děsivých prvcích v příběhu, když jste poprvé četla scénář?
Když jsem si to četla, hned jsem myslela na to, že to bude velká legrace! Vůbec mě nenapadlo, že to budou taková muka. Ale když jsem to četla, říkala jsem si: "To je ten nejlepší horor ze všech. Je tak neúprosný a ani na chvíli se nezastaví. A když si myslíte, že už dosáhl vrcholu a on přitom pořád graduje." Když jsem to četla, přišlo mi, že to musí být až vtipné, že je to tak strašné, že se musíte začít smát. Ale když jsem ten film točila, tak jsem se nesmála, to určitě ne.
Co bylo na té roli nejhorší? Nosit ty speciální kontaktní čočky?
Čočky byly v pohodě. Byly tam mnohem nepříjemnější momenty a člověk si na to musel zvyknout. Nejhorší asi bylo, když jsem byla pohřbená zaživa. Musíte se hodně přemlouvat, abyste v tu chvíli neměli pocit, že umřete, víte? Okolo hlavy jsem měla plastikový pytel, takže jsem vdechovala tu otravnou plastovou vůni. Měla jsem trubku s přívodem kyslíku vzadu za uchem. A musela jsem ležet v díře a čekat, než mě celou zasypou hlínou. Bylo to děsivé. Přitom se opravdu necítíte dobře.
