Gangster Squad: Lovci mafie
|
Váš detektiv John O'Mara je zarytý detektiv v plstěném klobouku a jeho čelist je hranatá. Takže je to takový Dick Tracy, ne?
To ale není na škodu. Chci říct, že je to vtipné, protože ze začátku jsem měl docela problém s jeho dialogy, když jsme poprvé četli scénář, a všichni jsme se nějak shodli, že některé ty promluvy odstraníme a uděláme toho detektiva víc lakonického, než byl na začátku. A já myslím, že to bylo správně rozhodnutí. Takhle nějak by tu roli uchopil Clint Eastwood a to je dobře, protože to doplňovalo to, co dělal Sean Penn, což byla velká role, i to, co dělal Ryan Gosling, který častěji hrál podle sebe a improvizoval.
Je to menší legrace, když ve skupině musíte hrát toho nejserióznějšího?
Ne, protože se i tak pobavím. Já jsem ten zábavný, když mě kamera nezabírá, takže já o své výbuchy smíchu nepřijdu. A na place nejsem pořád. Nechodím okolo a netvářím se celou dobu jako John O'Mara.
Ve filmu jste se dost natvrdo porvali se Seanem Pennem a nezaskakovali za vás žádní dabléři...
To byla dobrá bitka. Mám z ní opravdu radost. Chci říct, že mám rád pěstní rvačku, celý ten koncept pěstní rvačky. Je to takové zapomenuté umění. Mluvil jsem o tom se svým tátou a zajímalo mě, jestli bylo méně násilí - alespoň toho extrémního násilí - v době, kdy si lidé všechno vyříkali ručně, než teď, kdy já sáhnu na tebe, ty sáhneš na mě a zažalujeme se. Sean i já jsme se kvůli té rvačce museli dostat do formy a museli jsme to hodně nacvičovat. Strávili jsme hodně času v jeho domě i na place zkoušením. A byl jsem velmi šťastný z toho, co nakonec vzniklo, opravdu šťastný. Bylo tam pár věcí, co nám uklouzly. Tady na rtu mi Sean udělal jizvu. Ale to je riziko povolání.
Riziko povolání, je i v tom, že člověk bude vypadat jako hlupák, který neumí ani dát ránu, ne?
Musíte se přes to přenést a neřešit pořád, jestli budete vypadat jako idiot. Když lidi mluví o herectví, říkám jim, že je to profese plná ponížení. Na place se většinu času cítíte jako idioti, celou dobu se nějak ztrapňujete a doufáte, že si publikum v nějaké kouzelné chvíli to ponížení neuvědomí. Čím jsem starší, díky Bohu, tím méně a méně řeším, jestli se ztrapňuji nebo jestli vypadám hloupě. Je to pak velmi osvobozující pocit.
Můžete mi dát příklad?
Jo, třeba nějaký nedávný. Teď jsme točili film Old Boy a měl jsem ležet nahý v posteli a točit osm minut dlouhý záběr a režisér Spike Lee mi řekl: "Víš co? Jsi v motelu, jsi tu už třináct let a akce!" Co budu dělat? Schovám se pod postel? Budu masturbovat? Budu si povídat s plakátem? Budu čekat na alkohol? Budu něco jíst? Když budu jíst, budu čuchat k tomu, co jím? A bude to pomalé nebo dynamické? Takže to končí tím, že děláte úplně trapné věci a režisér řekne: "Dobře, myslím, že z toho můžeme použít 30 vteřin." A k tomu máte ještě natočeno sedm a půl minuty naprosté retardovanosti.
PRAHA? AHA!
Strážce streamu
