Neobjevil jsem Ameriku. Objevil jsem, sám pro sebe, Čecho-Američanku. Zaslechl jsem o ní zmínku někde v rádiu a to mne donutilo, abych se hned vydal do Petrské ulice. Tam totiž na domě číslo 29 visí od roku 2000 deska. Připomíná se na ní, že se tu v roce 1896 narodila paní Radnitz-Cori. Česko-americká vědkyně Gerty Theresa Radnitz –Cori pocházela z pražské židovské německé rodiny a v roce 1947 obdržela jako třetí žena v historii Nobelovu cenu. Za objev funkce hormonů předního laloku hypofýzy při metabolismu cukrů, společně s manželem Carlo Ferdinandem Cori a fyziologem Bernardo Houssayem. Pokud chcete znát víc, najdete mnohem víc na internetu.
Píši o této držitelce slavné vědecké ceny proto, jsem o její existenci neměl do té doby ani potuchy. Všichni víme, že Nobelovu cenu dostal profesor Jaroslav Heyrovský za polarografii, básník Jaroslav Seifert za literaturu. Na nějakou „Cori“ si většina z nás ani nevzpomene. Třeba jen proto, že ve škole se učívá spíše jen o výše uvedených mužích.
Smůlu má i baronka Bertha Sophia Felicita von Suttnerová, rozená hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. V roce 1905 se stala držitelkou Nobelovy ceny za mír. Pražská rodačka zemřela jen pár týdnů před vypuknutím první světové války, kdy na nějaké mírové oceňování už nebylo ani pomyšlení. Ne, že bych byl nějakým radikálním vyznavačem formální rovnosti pohlaví, ale v případě obou žen jde o velkou nespravedlnost. „Holky“ holt měly smůlu. Narodit se do éry sociálních sítí, to by bylo slávy!
