Jste fanynkou Ridleyho Scotta. Který z jeho filmů máte nejraději?
Miluji Vetřelce. Když jsem ho poprvé viděla, bylo mi šestnáct let, byla jsem ještě normální holka z publika, žádná herečka. Postava Ripleyové (hrála ji Sigourney Weaverová – pozn. red.) byla úžasná. V té době bylo celkem výjimečné vidět v kině ženu jako hlavní postavu jinak tak mužského filmu. Také se mi moc líbí Blade Runner, Thelma a Louise a Americký gangster. Ridley je v tom, co dělá, opravdu špička. Umí odvyprávět příběh v jakémkoli žánru.
Když zavolá Ridley Scott a nabízí roli ve svém filmu, jak na to člověk reaguje?
Jste samozřejmě velmi nadšení. Nejlepší ale bylo to, že se jednalo o žánr sci-fi, který Scott svým Vetřelcem a Blade Runnerem znovu vynalezl. Ještě než jsem se dostala ke scénáři, už jsem věděla, že to bude skvěle obsazené. Také se mi doneslo, že moje postava bude úplně odlišná od všech předešlých, které se kdy v této sáze objevily.
Jak byste popsala svou postavu Meredith Vickersové?
Moc jí záleží na firmě, pro kterou pracuje a která financuje celou misi. Mezi sedmnáctičlennou posádkou na palubě Promethea je jediná, která není ani vědecky, ani nábožensky založená. Její úmysly nejsou jasné a trochu se projeví až ve druhé části filmu.
Jak vysoko stavíte ve své kariéře svou účast v Prometheovi?
Hodně vysoko, protože ne tak často točím takhle obří filmy. Logistika je úplně jiná, ale jádro zůstává: musíte hrát. Někdy jsem ze samotného faktu, že ten film jde do kin, byla nadšená víc jako fanynka než jako herečka.
Jaký je Scott režisér?
Slyšela jsem, že na počátku své kariéry to s herci moc neuměl. Řekl mi, že se jednou při natáčení Vetřelce prý vplížil za Sigourney Weaverovou jen proto, aby ji vylekal. Těsně za ní pak zakřičel: Akce! Při tak velkém natáčení jako u Promethea, kdy spousta herců natáčí individuální scény, musíte vědět, co dělají, a musíte s nimi umět jednat. A Ridley v tomto ohledu odvedl skvělou práci.
Jaké to asi je režírovat herečku Charlize Theronovou?
Režírování není jen menchanická činnost, jak si mnozí myslí. Je to mnohem víc o vztahu mezi hercem a režisérem. Občas to jde ve dvou mnohem snáz, občas to chce na obou stranách naopak hodně úsilí. Za svou kariéru jsem si vyzkoušela obě situace. Nejdůležitější na tom je, že pracujete s lidmi, kteří vás tlačí pokaždé o kousek dál. Na druhou stranu mám ale ráda, když nemusím opakovat každou scénu xkrát. Přijedu na plac, po povelu akce udělám svou práci a zapomenu na svou postavu hned poté, co uslyším slovo balíme.
