Atlas mraků
|
Herci museli měnit nejen kostýmy, ale i pohlaví. Z herečky Hale Berryové se tak třeba stal muž s asijskými rysy. Přesto se Tom Hanks ani chvíli nebál, že bude vypadat hloupě. O to už se prý nestrachuje dlouho. "Už jsem zažil mnohokrát, že se natáčelo něco, co mělo velmi nejistý výsledek, ale většinou to vyšlo," říká Hanks.
"Třeba Trosečník byl film, u kterého jsme se velmi báli. Porušili jsme snad všechna pravidla a mysleli jsme, že ten film bude všem u zadku, když je v něm chlapík, který vůbec nemluví, celou dobu je na ostrově a děj vypráví o tom, že občas na něj spadne kokos. Každý film je jako minové pole, po kterém jdete. Nejde ani tak o to, jestli bude film úspěšný, ale spíš o to, jestli bude jeho příběh držet pohromadě a lidi ho pochopí.
Hanks podle svých slov rád zkouší nové věci a rád experimentuje. "Do nového filmu se člověk musel úplně ponořit a už jenom ten herecký zápal zvyšuje jeho atraktivitu. Protože co byste raději dělali? Točili jenom filmy, u kterých je úspěch zaručen? No, podívejte se, v tom případě bychom se tu dnes bavili o filmu Forrest Gump 6 a já bych říkal, že je o hodně lepší než Forrest Gump 5. Kdo chce dělat až do konce života to samé? Já ne," říká držitel dvou Oscarů.
Podle Hankse naopak Atlas mraků spoustu herců rozmazlil a ti teď budou mít problém se vrátit k tradičním filmům. "Jsme teď všichni zmlsaní, protože příště zas budeme muset hrát jen jednu osobu. Možná za celý film vystřídá i šest kostýmů, ale v každém z nich to bude pořád tatáž role," říká herec.
Do ženy jsem se nepřevtělil poprvé, říká Weaving
Ať už hraje muže nebo ženu, Hugo Weaving je vždy zlý.
Australský herec Hugo Weaving se nejvíce proslavil rolí podlého agenta v trilogii Matrix. Přestože je to ve skutečnosti velmi milý člověk, nyní opět spojil síly se sourozenci Wachovskými, aby ztělesnil další záporné postavy. V novém filmu nehraje totiž jen jednoho grázla, ztvártnil jich rovnou šest.
Jaké to pro vás bylo hrát hned šestici postav?
Byl jsem z toho hodně nadšený. Myslel jsem, že je to výborný nápad. Protože už v té knížce se na některých postavách objevují stejná mateřská znaménka a duše se mohou převtělovat napříč časem. Je to z ní cítit. Pro produkci to pak má logické vyústění, že může herce najmout do všech příběhů. Ve skutečnosti to je brilantní nápad, jak rozvinout témata toho filmu.
Ale necítíte se špatně kvůli tomu, že jste ztvárnil tolik rolí? Přece jenom spousta herců hledá práci...
To se stává. Vzpomínám si, že jsem kdysi dělal takový experiment. Připravovali jsme hru Hamlet tak, jak ji hrálo Shakespearovo divadlo v době Alžběty I. Problém byl, že tím jsme ze hry automaticky vyštípali všechny ženy, protože ty v té době v divadle nehrály. Takže to vypadalo trochu jako ten náš nový film. Člověk by si mohl říct: Je tam šest postav a všechny hraju já, kvůli tomu teď pět dalších herců nebude mít na chleba. Ale tak to není. V té hře alžbětinského divadla jsme hráli bez žen, takže jsem ztvárnil královnu Gertrudu, a to je fantastická ženská role. Takže se mi to vlastně nestalo poprvé. (smích)
Když vezmeme v potaz tři filmy Matrixu a dalších šest padouchů ve filmu Atlas mraků, nebojíte se, že si Wachovští o vás myslí něco špatného?
Jo, ale ještě je tu jedna postava, kterou jsem pro ně hrál. Byla to hlavní postava ve filmu V jako Vendeta. Ten může podle mě existovat společně vedle většiny postav z Atlasu mraků. Od chvíle, kdy jsem se potkal s Andym a Lanou, hodně jsme se nasmáli a užili jsme si spolu fakt pěkné chvíle. Takže vím, co si o mě myslí. (smích) Nebojím se proto, že by si o mně mysleli, že jsem jako jedna z těch záporných postav. Lana mi tuhle říkala, že by mi měli příště dát mnohem milejší postavu.
Co si myslíte o hnutí Anonymous, které jako jedno ze svých poznávacích znamení zvolilo masku Guye Fawkese z filmu V jako Vendeta?
Tak to je mimořádné, absolutně mimořádné, když člověk vidí, jaký měl ten film efekt na určitou generaci lidí. V tom filmu všichni lidi nosí masky, trochu jako v klasické scéně z filmu Spartakus. Je to podobný nápad. Kdo je Spartakus? Já jsem Spartakus. Ne, já jsem Spartakus. Všichni jsme Spartakus. Na tom je to celé založené. Co jiného je oceán než množina všech jednotlivých kapek? Můžete si o sobě myslet, že jste jen bezvýznamnou kapkou v moři, ale pokud máte s dalšími lidmi podobné zájmy a cíle, z té jedné kapky se stává oceán, ten se vzdouvá, až vytvoří ničivou vlnu tsunami. A využití masek ve filmu V jako Vendeta přímo ztělesňovalo tenhle princip. Guy Fawkes se stal maskou a ta se pak stala jednotícím symbolem lidí, kteří chtějí změny ve společnosti. Myslím, že to je hodně mimořádná věc.
Při hraní jsem se necítila jako prostitutka, říká Sarandonová
Susan Sarandonová si zahrála čtyři role.
Herečka Susan Sarandonová má ráda, když hraje rozmanité role, proto byla přirozeně nadšená, když se mohla podílet na Atlasu mraků. Hrát čtyři postavy, to je podle ní, jako byste se dali k cirkusu.
Co vás přimělo vzít všechny ty rozličné role?
Mám ráda Wachovské a Toma Tykwera už jsem také poznala. Dali mi knížku, podle níž je film natočený, a já se do ní zamilovala. V té době mě ani nenapadlo, že by z toho chtěli točit film. Ale když po letech vše připravili, ozvali se mi, že jim chybím a jestli bych nepřijela do Berlína a nehrála v něčem. Věděla jsem hned, že to bude něco mimořádného. Něco, o čem budu samým nadšením mluvit několik dní v kuse. Věděla jsem, že to bude zajímavá zkušenost.
Jak často si vybíráte role podle toho, jestli o nich mluvíte několik dní v kuse?
Tak to je hlavní kritérium. Protože pak tomu teprve dáte pořádnou energii. Když vás něco nenadchne, cítíte se při hraní jako prostitutka. Myslím, že tuhle profesi já nemůžu dělat jen pro peníze. Musí to být něco, co má myšlenku a koncept, nebo charakter, který jste ještě nikdy nehráli. Může to být ale jen tak pro zábavu. Nikdy nevíte, jak se co vyvine, takže se stejně nemůžete rozhodovat podle toho, co bude podle vás úspěšné a co ne.
A co tedy ten nový film?
To bylo, jako kdybych se přidala k potulné společnosti. Duch lidí, kteří šli do tohohle filmu s tím, že budou hrát malé role i velké role a budou skákat po place a dají stranou své ego, je velmi neobvyklý. Je to neobvyklý tábor lidí. Bylo to jako připojit se k cirkusu. Všichni z toho byli rozjaření, myslím, dokonce i lidi, kteří berou práci mnohem vážněji než já, protože věděli, že jsou součástí něčeho velkého a pro každého to byla hra. Když pracujete s Lanou a Andym, vždycky jsou velmi, ale opravdu velmi dobře připravení a mají všechno rozvržené. Ale u tohohle filmu, protože je tak komplikovaný, bylo to, jako bychom vzlétli a vydali se prozkoumávat vnější vesmír, až tak to bylo náročné. Myslím, že i z hlediska filmové historie jde o zajímavý pokus.
