Poslední závodník byl sice ještě na trati, přesto už Jiří Prskavec slavil. "Máme oba medaile," křičel na svého reprezentačního kolegu Vavřince Hradilka. V tu chvíli byl Hradilek na prvním místě a Prskavec hned za ním druhý. "Ještě jsem ale nechtěl plavat," popisoval Hradilek. Skokem do vody totiž kanoisté slaví vítězství. "Vávra ještě čekal, až dojede Aigner, ale já viděl ten první mezičas a říkal: to už nedá. Gratuloval jsem Vávrovi, a byl jsem hrozně šťastnej," líčil dvacetiletý evropský šampion.
Poté si užili slavnostní ceremoniál, při kterém dostali své vytoužené medaile. "Jsem strašně rád, že jsme to tady zvládli. Nebylo to lehké, ten rok byl takový zvláštní. Byl jsem hrozně unavený, strašně fyzicky vyčerpaný a nebyl jsem schopný se moc hýbat, to se mi ještě nestalo. Ale když vidíte ty diváky, jak skandují a přiběhnou do cíle, to je strašně hezké a povzbudí to," popsal své pocity stříbrný olympionik Hradilek.
Pro Prskavce je letošní sezona velmi úspěšná. Na mistrovství Evropy v Krakově v červnu vybojoval zlato, nyní je druhým nejlepším kajakářem planety. "Tohle je ale víc než evropské zlato. To, co se tady stalo, to je opravdu neskutečný zážitek. Vděčím za to všem divákům, kteří přišli. To, co předvedli, to byla taková atmosféra, kterou jsem ještě nezažil. Nevěřil jsem, že je to vůbec možné. Vůbec nevím, co se to dělo, ale opravdu mě hnali dopředu. Od půlky trati jsem už nemohl, ale oni mě dohnali do cíle," chválil Prskavec diváky, kteří do Troje v sobotu přišli.
Tomu, že by mohl získat medaili, věřil Prskavec už po pátečním semifinále. "Já už přítelkyni v pátek večer psal, ať mi vezme do Troji nějakou flašku, ať máme čím slavit," přiznal kajakář, který svým víkendovým úspěchem předčil i svého otce, také úspěšného kanoistu. Ten získal v roce 1995 na mistrovství světa bronz.
