Natočit dobré retro v exteriérech je stále obtížnější. Zvláště v Praze. Šlo to ještě v devadesátých letech, ale teď už je Praha opravdu jiná. Najít ulici, která by vypadala jako ve dvacátých letech minulého století, to chce kumšt. Kdo si nechce vystačit se zeleným plátnem v pozadí, kam mu pak grafičtí počítačoví mágové doklíčují cokoli od pravěku až po sci-fi, musí se obrátit na hledače lokací.
Napadlo mě právě toto nedávno při běhání. Když jsem na pár místech v blízkém, ale i vzdáleném okolí naší redakce narazil na patníky. Takové ty echt betonové, kamenné či z jakého jsou materiálu. Patníky měly skrz obvykle dvě díry, těmi byly protažené buď trubky, případně silná ocelová lana. Žádná ocelová svodidla.
Jistě, nebývalo to nic bezpečného, náraz do patníku, v autě nebo na motorce, končíval často tragicky. Ale počínající doba automobilová nic jiného neznala. Jako ochrana před pádem ze svahu nebo do rokle to stačit muselo. Však také silnice nebyly hladce asfaltované a bláznů řítících se nesmyslnou rychlostí bez ohledu na stav šotolinové nebo dlážděné vozovky bylo pomálu.
Jeden takový úsek je například v táhlém oblouku Jinonické ulice mezi Business Parkem Košíře a veterinou, která sídlí v čísle orientačním 78. Další retro patníky najdete třeba v ulici Franty Kocourka. Přibližně od křižovatky s ulicí Pod Kesnerkou až k domu s číslem orientačním 13. V samotné ulici Pod Kesnerkou narazíte pak v její dolní části také na tyhle patníky s trubkami. Sice jim scházejí už ty původní kočičí hlavy, ale své kouzlo tato místa ještě mají.
