Slavnostní vyhlášení vítěze, které se uskuteční 17. května v Zrcadlové kapli Národní knihovny, můžete sledovat od 17:00.
Cena bude podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50.000 Kč a stejně jako v minulém ročníku budou 10.000 Kč odměněni i dva další nominovaní. České literární centrum věnuje vítězi Ceny Jiřího Ortena rezidenční pobyt v Evropě, zároveň všichni tři nominovaní obdrží jako dar překlad ukázky z jejich díla do angličtiny, francouzštiny a němčiny pro účely zahraniční propagace.
Porota 35. ročníku Ceny Jiřího Ortena pracuje ve složení: literární teoretik, literární kritik a filozof Petr Fischer, literární redaktor Štěpán Kučera a spisovatelka a redaktorka Božena Správcová, český spisovatel, básník, kulturní organizátor a překladatel Ondřej Buddeus a literární historička Alena Šidáková Fialová. Předsedou poroty se stal Petr Fischer.
Cena Jiřího Ortena je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum, které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt.
Medailonky nominovaných autorů a jejich děl:
Josef Tichý: Předvečer (Minimum Difference)
Vyjádření poroty: Josef Tichý a jeho kniha Předvečer je jediným prozaickým dílem mezi nominovanými. „Zdánlivě nenápadná próza působivě zachycuje všední dny obyčejného japonského hotelu, obyčejného mladého muže a hledání sama sebe i druhých v novém prostoru.“
Anotace: Příběh zasazený do prostředí odlehlého hotelu v horách severně od Tokia. Novela v šesti kapitolách popisuje období tří měsíců, během nichž se hlavní postavě, Patriku Weisbergerovi, otevírá "nový život". Nic ale není tak, jak by si představoval, a sled událostí nabízí docela jiný, jemu neznámý úhel pohledu na Japonsko včetně některých jeho stinných stránek. Klíčovým je však i milostný příběh a fakt, že knihu doplňují citace známých i méně proslulých písní, které děj i celkové vyznění knihy posunují blíže k poezii. Starojaponská próza ostatně hojně nakládala s básní coby samostatným výrazovým prostředkem. V knize tedy nechybí soundtrack a soupis japonských reálií.
„Koncept knihy se vyvíjel řadu let, třebaže její nevýraznější část vznikla koncem roku 2018. Žil jsem tehdy v zašlém pokoji s výhledem na zasněžený park. Jen několik stromů bez listí a jednu starou borovici. Došlo mi, že k téhle věci jsem směřoval snad celý život a pokud ji nezachytím teď, pak nejspíš nikdy. Samotný příběh prostupuje mozaikou témat, klíčová je však inspirace starojaponskou tvorbou. Ta kdysi docela přirozeně spojovala poezii s prózou. Jen zde jsou namísto básní použity úryvky z moderních písní. Pomáhají dotvářet atmosféru i zachovat úspornost výrazu.“
Josef Tichý (1992) vystudoval japanologii, pracoval v několika japonských firmách a jednoho mrazivého rána v listopadu 2018 začal psát Předvečer. Ještě v rámci studia absolvoval díky stipendiu japonské vlády roční stáž na Hirošimské univerzitě a krátce byl zaměstnán též v kulturním centru Velvyslanectví Japonska v ČR. Od r. 2019 působí na ministerstvu kultury a od r. 2021 též coby doktorand na pražské FAMU, kde mj. zkoumá souvislosti mezi japonským videoherním hororem 90. let, americkou kulturou a proměnami tehdejší japonské společnosti.
Radek Touš: Štičí kost (Trigon)
Vyjádření poroty: Sbírka Štičí kost Radka Touše, v níž autor mistrně ovládl básnickou zkratku, objevuje svět bez přemíry informací, komunikačního bujení a šumu keců všeho druhu. Každé slovo počítá a žádné není zbytečné.
Anotace: Básnická výpověď Radka Touše je založena především na úspornosti výrazu a působivých detailech. Knihu doplňují kresby malíře Josefa Šmída, vzniklé za použití rybích kostí a litografické tuše. „Básně ze Štičí kosti vznikaly asi sedm let. Potřebu vyslovit osobní zkušenost zde koriguje vědomí, že autor nemá vlastně moc co sdělit. Výsledkem je zamlčování slovy, snaha zachytit skrytou dynamiku prožívání ve venkovské krajině autorova dětství a dospívání,“ upřesňuje Radek Touš.
Radek Touš (1993) pochází z Třebíšova, vesnice na Klatovsku. Vyučil se truhlářem. V současnosti pobývá v Opavě, kde vystudoval bohemistiku. Literární vědou se zabývá i nadále, píše dizertační práci o Růženě Svobodové na Univerzitě Palackého v Olomouci. Básně publikoval v časopisech, první místa si odnesl z několika literárních soutěží.
Vojtěch Vacek: Měňagon (nakladatelství Pavel Mervart)
Vyjádření poroty: Ve sbírce Měňagon se Vojtěch Vacek představuje jako dědic všeho živého, co zbylo ze surrealismu. „Je pozorovatelem tajného života věcí a mistrem imaginace opravdu záviděníhodné. Přestože některé z básní zůstaly v půli cesty, jde o talent, jaký se objevuje jednou za čas.
Anotace: Ve druhé sbírce Vojtěcha Vacka Měňagon jsou obsaženy autorovy texty z posledních pěti let. Najdeme zde delší básně-příběhy a básně-dobrodružství, ale také krátké lyrické imprese a hříčky. Vše je propojeno barevným a smyslovým jazykem, a také přináležitostí k jedinému fantastickému univerzu, které se až palčivě podobá tomu našemu. Jazyková struktura textů se napříč knihou rozpadá a čtenář si uvědomuje, že ne vše, co je zdánlivě pevné, musí zůstat neporušené.
„Vnímám psaní básní jako velkou dobrodružnou výpravu na jejímž konci čeká zakopaný poklad. Nikdy není úplně jasné, jestli cesta povede po plážích podél pobřeží nebo skrz zatopené důlní šachty plné jedovatých krabů, ani jestli po otevření nalezené truhly zazvoní zlaté klenoty, nebo se ven vyřinou temná a nevyzpytatelná strašidla. V Měňagonu se čtenář nejprve brodí teplým slaným pískem, ale v průběhu čtení zjišťuje, že atmosféra houstne a na konci knihy se ocitá obklopen tísnivou temnotou. Příběhem sbírky provází barevné ilustrace Alžběty Uhlíkové,“ uvádí Vojtěch Vacek.
Vojtěch Vacek (1993) vystudoval knihkupectví na SŠ Náhorní a vydavatelskou produkci na VOŠG Hellichova. Pracuje jako knihovník v Domě čtení Městské knihovny v Praze. Roku 2015 vydal v edici H_aluze sbírku Schopní jsou ti s chlopní, na začátku letošního roku mu vyšla druhá knížka Měňagon v Nakladatelství Pavel Mervart. Texty publikoval mimo jiné v časopisech Tvar, Psí víno, Souvislosti, v Lidových novinách, na webu a v antologiích. Organizačně se podílí na Mezinárodním festivalu Den poezie a dalších literárně-kulturních akcích. Je spoluautor scénáře k dark fantasy tahové strategii The Mystic studia Pipedream. V kapele Představy Postavy hraje na basovou kytaru. Je členem umělecké skupiny NaHajana.
