Víc než skladba sama mě zaujalo vysvětlení šéfa Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala, proč si skladbu volně se inspirující Škroupem vlastně objednal.
Naše současná hymna je prý nejen příliš krátká, ale i málo akční, sebevědomá a vlastenecká. Aniž by to tušil, naservíroval nám ten pán na stříbrném podnosu takřka kompletní seznam českých frustrací.
My Češi – víme to o sobě – nejsme dosti akční. Platí přímá úměra: čím větší je kdo bačkora, tím víc se ohání Ester Ledeckou. A sebevědomí, toho se nám teprve nedostává. Pozoruhodné je, že s tím jde často ruku v ruce velká světaznalost.
Kdekdo zná u nás lépe než Němci chyby Merkelové, ví, co by měli změnit Francouzi... jenom nás k tomu pustit a my bychom jim ukázali naše zlaté české ručičky i hlavičky! Vlastenectví. Ideální berlička pro ty, kdo vědí, že nedostatkem sebevědomí trpí oprávněně: sám jsem v životě nic nedokázal, a tak budu hrdý aspoň na svůj národ. Co na tom, že znalost národní historie je u takových vlastenců většinou velmi chatrná.
Léčit si komplexy přepisováním hymny však není k ničemu. Lepší je dát si na čelo studený obklad.
www.martindanes.com
Praha? Aha!
