Že tahle informace nutně nevypovídají o kvalitách výsledného díla? Je to tak. Příběh seriálu, který se odehrává v roce 1600 na prahu japonské občanské války, je vlastně skoro až banální. To, co ze Šóguna na obrazovkách myšákovi platformy dělá unikátní a po všech stránkách vtahující zážitek, jsou herecké výkony, krásné kostýmy, vypiplaný vizuál a specifická hutná atmosféra.
Ta vás dříve či později donutí přemýšlet nad tím, zda jsou čest a smysl pro povinnost opravdu důležitější, než vlastní život. Šógun nesměl chybět v naší internetové rubrice Strážce streamu.
Andžin a Šógun
Už první trailery jasně naznačovaly, že stanice FX na poctivé dobové atmosféře nešetřila. Při přípravě tohoto článku jsem se navíc dočetl, že mají minisérii na starost Rachel Kondo a Justin Marks. Tedy scénáristé druhého Top Gunu či seroše Counterpart. Děj se točí okolo lorda Jošiho Toranagy (největší herecká hvězda seriálu Hirojuki Sanada), proti kterému se sjednotí zbylí čtyři prozatímní spoluvládci Japonska.
Aby přežil, bude potřebovat nejen schopnost vymyslet kupu dostatečně efektních lstí, ale také spoustu štěstí. To mu většinou nechybí. Jeho vazalovi se totiž do cesty připlete britským kormidelník John Blackthorne (Cosmo Jarvis), který Toranaguovi následně slouží nejprve jako strašák a divoká karta v jednom, aby mu posléze začal přinášet opravdový užitek. A také mu párkrát zachránil krk. Andžin, jak Blackthornovi obyvatelé Japonska přezdívají, za to postupně získává tituly, dům, dokonce i léno. A také přízeň krásné tlumočnice Mariko (Anna Sawai). Budou však Toranagovy a Blackthornovy osudy propleteny natolik, že spolu také budou muset položit společně život?
Hra o trůny v Japonsku?
Nový Šógun je velkolepý seriál, na který se po nutném počátečním zabydlení v drsném světě Japonska na přelomu patnáctého a šestnáctého století skvěle kouká. Na každičkém záběru je vidět špičkové řemeslo. Pokud se navíc rozhodnete ponořit se do studování zajímavostí kolem vzniku série, například toho, pod jak pečlivým dohledem vznikaly kostýmy, kolik stovek paruk s „vyholenými“ pleškami bylo třeba vyhotovit, a jak se herci školili nejen v tom, jak správně chodit, ale i zavírat dveře, pít čaj a podobně, bude vám jasné, jak se tohoto efektu podařilo dosáhnout.
Silná stránka Šóguna, navzdory počátečnímu zdání, ani tak netkví v drsných akčních rubačkách a brutálně usekaných hlavách. I když je pravdou, že na scénu z prvního dílu, v níž je jeden z námořníků zaživa uvařen pro domnělé pirátství, asi jen tak nezapomenete. Seriál stojí a padá na konstantním budování napětí, všeobecné nejistotě hrdinů, rozhodnutích a intrikách, ve kterých se divák nesmí příliš snadno zorientovat. Jedno špatné rozhodnutí, jeden pohyb, jedna špatně vyřčená věta „vás“ mohou v téhle kruté době přivést do velkých potíží. Do takových, že obratem snadno dojde i na ono sekání hlavy. Té vaší.
Za vším hledej tlumočnici
Šógun disponuje poměrně velkou škálou postav. I když jste trošku evropsky „ksichtoslepí“, poměrně snadno se vyznáte v tom, kdo je kdo, a proč jedná tak, jak jedná. Pokud však nesjedete všechny díly najednou, můžete mít guláš například ve jménech a postavení některých jednotlivců. Jak už jsme ale zmínil, žádná velká pohroma nehrozí. Jednoduše proto, že není hlavní zápletka nikterak složitá a děj je celkem přímočarý. Jediná věc, kterou tak akcechtiví internetoví diskutéři pravidelně hejtují, je pomalé tempo. Zodpovězte si sami, zda vám u takto komplexních vyprávěnek něco podobného vadí. Mně osobně vůbec.
Šógun
|
