Bude to jiné, než na co jsou diváci od Losers zvyklí, zve na nové představení Tomáš Pražák

Kudy vedla vaše cesta k novému cirkusu? Předpokládám, že pohybu jste se věnoval už dříve.
Nejprve jsem hrál asi deset let basketbal. Pak jsem se věnoval okolo patnácti let věku break dancu a začal jsem i tančit. Pocházím tedy ze streetové kultury. Prošel jsem si léta aktivního vzdělávání se v různých tanečních stylech. Až jsem byl osloven do představení Losers Cirque Company s názvem Vzduchem, kde jsem spíš tančil a měl i nějaké prvky akrobacie. Připadá mi zajímavé kombinovat moje znalosti a dovednosti, které nejsou úplně akademické, s novým cirkusem. Od té doby, co mě oslovili, což byl rok 2017, jsem u nich zůstal a nyní jsem už na plný úvazek performer.

Takže jste k tomu přišel možná trochu nečekaně?
Je pravda, že se pro nový cirkus odchytávají spíše sportovci, kteří už jsou za svým vrcholem, jako třeba gymnasté. Já to měl jinak. Prošel jsem si totiž spoustou let soutěžemi a battlováním. Když to děláte pak už dlouho a vyhrajete i různé soutěže, hledáte právě novou motivaci, proč pokračovat a jak sám sebe uspokojit výkonem. Mluvit na lidi v divadle, něco v nich otevírat a řešit emoce, je další krok.

Co jste vyhrál za soutěže?
Založil jsem taneční skupinu, která se jmenovala Projekt 2012. Pak jsme se přejmenovali na Projekt AWA (Art with Attitude). S tím jsme vyhráli dva roky za sebou Absolutní Taneční skupinu roku. Pak jsme začali jezdit i na mezinárodní soutěže. V battlování jsme měli jiný tým a tam jsme vyhráli například battle o nejlepší česko-slovenskou street dance crew – Dance Floor Attack. Uspěl jsem také sólově.

Tomáš Pražák

Jak se vy osobně díváte na to, že bude break dance příští rok na olympijských hrách?
Důvod, proč tam má být, je, že se break dostane k širšímu publiku. Moje otázka je, jestli je to vůbec potřeba. Některé věci by měly zůstat klidně pod pokličkou. A právě díky tomu zůstanou v té kultuře zamčené a uchované. Jakmile se vše začne hodnotit, je potřeba k tomu mít nějaké tabulky a mantinely, aby tomu lidé rozuměli. Tím pádem se dostáváme více ke sportu, protože umění je subjektivní.

Počkejte, v battlech, o kterých jste mluvil, také poroty hodnotily podle nějakých kritérií…
Do battlu vstoupí účastník s tím, že respektuje porotu, která jej bude hodnotit. Každý porotce má za sebou historii a zakládá si na svých kritériích, které nemusí být nutně pochopitelné pro každého diváka.

Dá se to porovnat třeba s krasobruslením?
Já bych to spíše přirovnal k latinskoamerickým tancům. Ty se také před několika lety přejmenovaly na Taneční sport. Už to přestalo být umění, protože se docilovalo jednoho geniálu. Jakmile pár hodně odbočil, už byl hodnocen hůře. Mám trochu obavy, jestli ta soutěž bude zdravá. Protože ve street kultuře je to o párty, rozptýlení, zatančit si dohromady každý podle sebe. Rivalita v battltech nás drží svěží, ale je to jen další složka v tanci, nikoliv nejvyšší cíl.

Pojďme zpět k Losers Cirque Company. Vaše nové představení LOOP je inspirováno časovými cykly a rutinami. Co konkrétně vás na tu myšlenku přivedlo?
Všimli jsme si toho, že se vše točí ve smyčkách a je dobré je pozorovat, aby se člověk vzdělal a byl třeba i k nějakým cyklům pokornější. V představení krátíme roky na kratší úseky a sekundy prodlužujeme. Rozlišujeme od klepání prstů přes konverzaci, kdy se během minuty dokážeme vrátit na stejný začátek, aniž bychom si to uvědomili, až po rutiny dne, kdy si musíme hned ráno dát kávu. Pak jsou vztahové rutiny. Zahrajeme třeba vztah, který by se mohl odehrát během padesáti let, jen za pět minut. Aby lidé pochopili tu pomíjivost. Šlo by jít až do vesmíru, kdy se Sluneční soustava řítí do Slunce a je jisté, že jednou v něm skončíme. Ostatně my sami jsme v rutinách, musíme pořád zkoušet a trénovat stejné věci.

Vycházeli jste tedy při tvorbě i z vědeckých poznatků? Nedávno jsem zrovna četl názor psychologa, který říkal, že rutiny, ve kterých se cítíme příjemně a komfortně, jsou vlastně zdraví škodlivé.
Ano, vycházíme částečně z jedné odborné knihy. I tam se píše, že si lidé vyberou tu jednoduchou rutinní cestu, točíme se ve stejných kruzích, mozek stagnuje a přestává se vzdělávat. Jakmile z rutiny vystoupíme, začneme se vystavovat třeba i stresovým situacím, mozek zase pracuje. Je otázka, jestli je zdravé i to, vystavovat se stresovým situacím. Nechceme z toho dělat jednu pravdu.

Bude vše, co jste popisoval, z představení pochopitelné?
Věříme, že to pro lidi bude skousnutelné, ale na druhou stranu to nebude příběh jako třeba Romeo a Julie. Ta naše parta pro LOOP je postavena spíše z tanečníků a lidí, kteří se zajímají o vizuální stránku, takže přineseme divákům trochu nový pohled. Bude to jiné, než na co jsou od Losers zvyklí. Budeme používat efekty, které by měly odbavit stejnou dávku akrobacie, jako vídáme v jiných představeních. Pokusíme se divákovi doručit pocit neuvěřitelnosti. Určitě se v těch obrazech ale lidé dokáží najít. Vše bude doprovázet audiovizuální složka. Pomocí obrazů z projektoru budeme určité věci dovysvětlovat.

Netradiční je i to, že to celé odehrajete jen v pěti lidech…
Jsme tři kreativci, kde máme rozdělenou režii, dramaturgii a choreografii. K nám pak jsou ještě dva performeři. Myslím, že je lepší, když má představení prostě jednoho režiséra, kdy to vyjde z jedné hlavy. Pro nás je největší výzva si vše odsouhlasit. Nicméně jsme blízcí kamarádi, takže si dost rozumíme.

Pojďme zmínit i další vystoupení Losers na Letní Letné. Vy sám se v závěru vrátíte s Nespoutanými…
Už na slavnostním zahájení se podílejí někteří naši členové. Švédský soubor Cirkus Cirkör se spojí s desítkami českých akrobatů a půjde o poctu novému cirkusu. Bude využita i nová vodní plocha v sadech. Představení Žena, růže, píseň, kost je dílo čtyř našich dívek o ženských vzorech. Každá z nich má svůj příběh. A co se týče Nespoutaných, to je koláž obrazů o nespoutanosti, či naopak spoutanosti. Je nás tam devět akrobatů. Snažili jsme se tam posunout různé prvky a triky na ještě vyšší úroveň.

Co znamená pro vás osobně Letní Letná?
Vidím šapitó, což je v létě ve vedrech trochu jako skleník. Když jsme premiérovali představení Vzduchem, tak se asi během deseti minut stal z podlahy téměř bazén a hrozně to klouzalo. Na druhou stranu je Letní Letná takový rituál pro spoustu lidí, kteří přijdou do malého městečka nového cirkusu, vnímají tu atmosféru. Jsou tam stánky s výborným jídlem. Je to období, kdy si užíváme i setkání s ostatními kolegy.

Dá se v současnosti u nás novým cirkusem vydělat na živobytí?
Divadlo musíte milovat. Nedá se čekat, že si vyděláte velké peníze. V dnešních podmínkách je u nás nemožné se novým cirkusem uživit tak, aby člověk žil v dobrém standardu například s rodinou. Všichni mají vedlejší práce. Do budoucna bude záležet také na tom, jak se stát postaví ke kultuře. Například v severských a jiných zemích si kultury cení. U nás, když nejsou peníze, tak první, co škrtáme, je kultura. Ale co dělají lidé, když pak přijdou domů? Pustí si televizi, rádio, přečtou knihu a konzumují vlastně kulturu. V České republice si zkrátka ještě neumíme vážit kultury.