Michale, už loni na jaře jste mi říkal, že máte pár nových písní a přemýšlíte o desce. Nyní je hotová, jak vlastně nové písničky vznikaly?
Michal Malátný (MM): Zahráli jsme za rok a půl v nové sestavě 135 koncertů, většina z nich nám přišla úžasných. A od té radosti, že jsme spolu, jsme se často po koncertě sešli v šatně a pokračovali v hraní. Na těchto večírcích vznikla většina písní pro desku. To jsou momenty, které jsem v kapele nezažil už spoustu let a nyní je zase zažívám. Oslovili jsme také zahraniční producenty, ale polovinu desky jsme si produkovali sami. Zavřeli jsme se v Mikulově do studia k Davidu Kollerovi a tam jsme hodně věcí nahráli. Byla to kolektivní práce a opravdu to cítíme jako naše dítě, ne že jsme si objednali producenta, který by to za nás udělal.
To znamená, že jste si různé nápady ze šaten nahrávali nebo si je pamatovali?
MM: Něco jsme si nahrávali, ale pokud je nápad dobrý, tak to není třeba, protože přežije. Ten, který nepřežije, tak zkrátka dobrý nebyl.
Předchozí desku Není nám do pláče jste natáčeli po celém světě, i tentokrát jste měli zahraniční zastávku, že?
MM: Měli jsme možnost spolupracovat s Reinholdem Mackem, což je producent, který dělal například s kapelou Queen, což je úžasné. Je to bělovlasý hipísák, který žije u Mnichova, kde má studio. U něj jsme nahráli tři písničky. Jinak jsme točili v Praze, Mikulově nebo v Tuchoměřicích. Další slavný producent Sacha Skarbek, se kterým jsme taky pár věcí dělali, za námi přijel do Česka.
Po těchto zkušenostech jste si tedy řekli, že už víte, jak si produkovat písničky sami?
MM: No, to je věčný boj, ale my jsme měli písničky už vymyšlené a připravené z těch šaten. Když Sacha Skarbek poprvé přijel do Česka, tak jsme hráli v Jindřichově Hradci v sokolovně, takže viděl klasický starý kulturák. Když jsme mu po koncertě v šatně přehráli nové věci, tak říkal, super, pojďme to nahrát rovnou tady, protože to zní nejlépe. Nicméně jsme se pak zavřeli do studia a producenti do toho zasahovali spíš jen zvukově. My si všechno připravili a zaranžovali sami.
Na mě deska z prvního náslechu působí úplně jinou atmosférou než třeba předchozí dvě alba Chinaski. Vnesli jste do toho, Honzo, odlišné postupy coby noví členové kapely?
Honza Steinsdörfer (HS): Michal s Frantou nám dali svobodu v tvorbě. Chtěli, abychom nosili nové nápady. A pro mě to bylo těžké. Já Chinaski poslouchal od čtrnácti let a vyrostl jsem na starších deskách. No a ve chvíli, kdy jsem měl pro kapelu něco psát, tak bych buď vykrádal staré nápady, nebo by to bylo naopak úplně odjinud. Myslím, že ta jiná nálada desky vyzněla postupem času z toho, co jsme spolu za rok a půl zažili.
Přišla třeba ve tvorbě i nástrojová změna? Hodně se řešilo, jak se vyrovnáte s absencí dechů...
MM: Původně jsme si řekli, nebudeme mít dechy, opřeme se do kytar. Jsme rocková kapela. Ale zjistili jsme, že to tak není, že to z nás přirozeně nevyplynulo. Naopak z nás vylezly romantické písně v klidné poloze. Je to asi i věkem a tím, jak se díváme na svět. Myslím, že nástrojově obohatilo některé skladby třeba piano. Jakmile tam je piano a klávesové zvuky, je to pro mě milé překvapení. Je to nenápadný, ale důležitý přínos. Měli jsme dechy, které jsme úplně vždycky moc nepotřebovali a snažili se je do písní implantovat, aby si kluci zahráli. To teď vypadlo a celkem nenápadně do písní Honza přinesl piano. Když jsem to pak slyšel, úplně jsem zíral a byl nadšený.
František Táborský (FT): Dřív jsme pianistu neměli. Pak jsme vždycky někoho pozvali do studia na nahrávání desky, ale ten přišel už k hotové věci. Ale když je teď pianista pevnou součástí kapely, tak bereme piano za stejný nástroj jako třeba kytary. Tam je možná ta změna cítit. Každopádně jsme strašně zvědaví, co lidé na desku řeknou.
Jsou na albu kromě Jitky Čvančarové ve skladbě Dokonalá chvíle ještě nějací hosté?
MM: V písni Já a můj kůň hraje náš kamarád Jarda Hůla na foukací harmoniku. A pak je tam píseň Osud s IMT Smile, s nimiž se známe hrozně dlouho. Náš basista Tomi Okres s nimi dřív hrál. Jako vyvrcholení dlouholetého přátelství jsme natočili na Barrandově ve studiu společně dvě kapely písničku, kterou jsme vymysleli na místě. Je původně na jejich desce, ale my si tam Osud dali taky.
Deska se jmenuje 11, ale písní je na ní jenom deset, proč?
MM: Natočili jsme jich jedenáct, ale jedna neprošla závěrečným sítem, přišlo nám, že tam nepatří.
Kterou píseň pouštíte ven jako první singl? Je to ta správná ochutnávka celého alba?
MM: Jako singl jde ven píseň Láska a data, která je podle mě pro nás typická. Trochu sázíme na jistotu, ale to jsou prostě Chinaski.
FT: Hodně jsme to řešili, protože víme, jak je první píseň důležitá. Ta skladba už má i videoklip.
Kolik nových věcí budete na křtech zítra a pozítří v Praze hrát?
MM: Chtěli bychom zahrát všechny. Na křest do Prahy přijde Jitka Čvančarová. Na dalších křtech už píseň s ní hrát nebudeme. Ale zase budeme hrát třeba Osud.
Velké turné ale pojedete až příští rok na podzim a směřuje k výročí 25 let od křtu první desky.
MM: Ano, je to tak. Loni a letos jsme hráli hodně. Tak jsme si řekli, že s turné počkáme. Uděláme ho právě k pětadvaceti letům od první desky. Vyjde k tomu i kniha, kterou jsem napsal společně s Tomášem Beranem. Kapela má dvacet pět let a mě bude padesát, takže kniha je hlavně o tom. Také půjde do kin dokument, který mapuje posledních pět let našeho života. Dokumentaristé s námi jezdili po světě a všechno točili. Je tam i ten rozkol v kapele. Teď se čeká, jak dopadne nová deska, což by měla být pointa filmu, proč jsme to celé dělali. Aby film dospěl do happy endu.
FT: Celé turné se stavělo okolo 26. listopadu, kdy uplyne přesně 25 let od křtu první desky v Jičíně, kde budeme ve stejný den opět po čtvrt století hrát.
Michale, máte schované nějaké artefakty ze křtu?
MM: Určitě něco najdu. Mám schovaný velký lodní kufr, kam celá léta dávám tyhle věci. Mám tam všechny naše pokřtěné, polité desky, tak by tam měla být i ta první. Třeba jí polijeme znova.
Ze zmíněného filmu diváci pochopí i to, proč musela část kapely odejít?
MM: Ano, je to velké téma dokumentu, i když neplánované. Je to tam zaznamenané zblízka a velice otevřeně a pravdivě.
FT: Ale na druhou stranu tam budou také různé vzpomínky bývalých členů kapely. Nakonec svolil a přispěl i Petr Rajchert.
