Měl tvář hollywoodské hvězdy a pověst proutníka. Christiaana Barnarda, kardiochirurga z Jihoafrické republiky, ovšem proslavil smělý, v té době bezmála kouzelnický kousek. Dne 3. prosince 1967 transplantoval do hrudi postaršího muže srdce mladé dívky. Ta krátce před zákrokem zahynula při autonehodě poblíž nemocnice v Kapském Městě, kde k epochální události – v té době podobně obdivované jako cesta do kosmu – došlo.
Zázrak v Groote Schuur
Slavný komik Peter Sellers měl jednu fatální slabost. Jeho srdce bylo churavé, první infarkt ho postihl roce 1964, v pouhých osmatřiceti. Jakmile se slavný představitel inspektora Clouseau v sérii Růžový panter dozvěděl, že se v JAR povedl zázračný kousek, zbystřil. „Tým chirurga Christiaana Barnarda voperoval do těla pětapadesátiletého pacienta Louise Washkanského srdce mladé dívky Denise Darvallové. Pacient se těší nečekaně dobrému zdraví,“ informoval časopis Time pár dní po zákroku s pozoruhodným detailem: „Ona dívka zemřela jen pár set metrů od nemocnice Groote Schuur, kde první transplantace v dějinách proběhla.“
Rande s Lollobrigidou
Že Washkansky, který záhy po operaci reportérům pravil „jsem nový Frankenstein“, přežil jen osmnáct dnů? Na to se historie až tolik neptá. Daleko přitažlivějším faktem je, že šarmantní čtyřicátník Barnard uměl vystupovat před kamerami a záhy se nechával vídat nejen s Peterem Sellersem, který následně opakovaně pobýval na klinice v Kapském Městě, ale také s krásnou Ginou Lollobrigidou – s ní, ač ženat, nepokrytě randil.
Zápis do Guinnessovky
V září 1969 navštívil velký kardiochirurg i Československo, které se o transplantaci srdce prvně pokusilo 9. července 1968; pacientka operovaná v Bratislavě přežila jen pět hodin. To Barnard, za železnou oponou vítaný téměř jako Jurij Gagarin, měl za sebou již druhý transplantační pokus, mnohem úspěšnější: Philipu Blaibergovi, stomatologovi z JAR, bylo náhradní srdce vpraveno 2. ledna 1968 a bilo 563 dní, tedy bezmála rok a půl.
„Klíčem k úspěchu transplantace je účinnost léků proti infekci a – nepochybně – zlaté ruce operatéra,“ uváděla celebrita, která se v té době zapsala i do Guinnessovy knihy rekordů jako osobnost, na jejíž adresu přišlo absolutně nejvíce dopisů.
Rok 1969. Doktor Barnard se v Praze setkal i s prezidentem Ludvíkem Svobodou (zcela vpravo)
Svatý muž s mladšími ročníky
Doktor Barnard byl svým způsobem slavnější než Beatles a sláva s ním poněkud zamávala. V roce 1970 se prvně rozvedl – zbláznil se do devatenáctileté modelky. Tu roku 1988 vyměnil za ještě mladší „model“, dvaadvacetiletou Karin Setzkornovou, o padesát let mladší. Tehdy již doktorova pověst utrpěla šrámy, to když v roce 1986 zaštítil svým jménem krém proti stárnutí, z něhož se vyklubala neúčinná, navíc zdraví škodlivá záležitost.
Hvězdný chirurg se stáhl do ústraní a na stará kolena zabrousil na pole romanopisectví. Jeho thriller z prostředí orgánových transplantací však nezabodoval.
Muž, jehož podobiznu znalo na přelomu 60. a 70. snad každé malé dítě, nalezl klid v rodné zemi, daleko od civilizace, na ovčí farmě. Roku 1997 zde poskytl agentuře AP jeden ze svých posledních rozhovorů v životě, kde prozradil: „Transplantaci pana Washkanského v roce 1967 jsme nebrali jako velkou událost. Ani nás nenapadlo z operace pořídit fotografie.“
Poté, co pan doktor v září 2001 zemřel, přiblížila jedna ze sester v jeho týmu Sarah McInessová onen slavný 3. prosinec 1967 slovy: „Stáli jsme tehdy kolem něj a zadržovali dech. Profesor Barnard se nad pacientem tyčil jako svatý muž. Krátce nato se stal zázrak. Byla to hvězdná hodina světové medicíny.“
