„Předtím už jsem takový stand-up pár let dělal, protože jsme měli kapelu a já v ní během koncertů mezi písničkami dělal takové výstupy, vlastně takové stand-upy. Takže jsem takový průkopník – dělal jsem to, když to tady ještě nebylo,“ říká pro deník Metro Pavlásek.
Nová řada televizního pořadu Comedy Club, kde komik pravidelně vystupuje, odstartuje už v půlce dubna na Paramount Network.
Jaké byly vaše standupové začátky?
Po konkurzu Na stojáka jsem asi tři roky vystupoval po hospodách. Byla to úplně jiná doba než dneska, tenkrát nikdo takhle nevystupoval. Lidi byli překvapení z toho, když najednou přišel někdo někam na koncert a začal tam vystupovat. Dneska už je to celkem běžné, že komici vystupují na různých akcích. No a potom v roce 2005 otevřeli Na stojáka, tam jsem šel na konkurz a tím to vlastně celé začalo.
Cítíte za tu dobu, co vystupujete, že dnešní publikum baví jiná témata?
Samozřejmě se vystoupení vyvíjela. Když v Česku stand-up začínal, tak byly hodně stand-upy s převleky a různými postavami. Myslím si, že se nevyvinulo to, že by lidi bavilo něco jiného. Ten humor a vkus lidí jsou v zásadě pořád stejné, ale jak se ten stand-up rozšířil, tak jsou lidi otevřenější k nějakým rozporuplnějším nebo kontroverznějším tématům. Člověk vlastně může vyprávět úplně o čemkoli a vždycky se v tom někdo najde. V současnosti už je to všechno víceméně takový ten civilní stand-up, změnila se spíš jeho vizuální podoba.
Humor se nezměnil, podoba ano. Je rozdíl mezi tím dělat stand-up v Praze a někde v malé vesničce na Moravě?
Není. Myslím, že je to úplně stejné. Spíš záleží na tom, jestli přijdou lidi, co ten stand-up sledují, anebo ne. Když vystupujícího lidi znají, a tím myslím i to širší publikum, které nesleduje třeba cíleně stand-upy, má člověk na nějaké menší obci výhodu. Když přijdou diváci, co nesledují stand-up, ale znají toho člověka odjinud, tak to má trošku snazší – lidi to od něho víc vezmou než od někoho, koho neznají a vidí ho třeba poprvé vystupovat.
Takže to máte vlastně jednodušší...
No, ale zase v něčem těžší. Když člověk dělá stand-up takhle dlouho, tak vlastně pořád musí začínat. Je to strašně nevděčné v tom, že jeden den lidi pobavíte, a druhý den na vás klidně mohou zapomenout. Takže vlastně musíte s každým výstupem začínat znova a pořád domýšlet něco nového. V něčem je to tedy lehčí a v něčem těžší.
Kde pořád hledáte inspiraci?
Všude. Já tak koukám okolo sebe a beru inspiraci ze života. Mám rád lidi, rád je pozoruju a ve všem se dá něco najít. Pak samozřejmě záleží na tom, na co se ten výstup hodí. Samozřejmě jiný výstup se hodí na koncert na městskou akci, kde lidi stojí venku, pijí pivo a slyší každé páté slovo, a jiný výstup se hodí na akci v klubu, kde je uzavřené publikum a má tam člověk celovečerní představení. Tam třeba i někdy zafunguje trošku jiné téma, jiná věc. Takže i z tohoto hlediska se to někdy liší a člověk musí tohle všechno brát v úvahu, když něco vymýšlí.
Jste autorem celé řady knížek pro děti, nechystáte třeba i dětské stand-upy?
Ne, dětské ne. To už bych nezvládl. Knížky pro děti to je psaní. O samotě a v momentě, když má člověk zrovna volnou chvíli. Ale vystupování pro děti by muselo být přes den, na což už bych neměl čas. Večer vystupuju, přes den píšu, to je tak akorát.
Čistě teoreticky, kdybyste ten čas měl, umíte si představit, že byste se postavil před dětské publikum?
Určitě je to v mnoha ohledech těžší než s dospělými. Představit si to dokážu, občas to i dělám. Když mám někde stand-up představení pro dospělé, tak druhý den se tam někdy domluvím v knihovně. Mají tam moje knížky a děti si je hodně půjčují. Nechci se chlubit, ale jsem mezi dětmi docela oblíbený. A někdy tam dělám předčítání pro školy právě z těch svých knížek. Dětské publikum mám tedy trošku otestované. Asi bych si tedy troufl vymyslet nějaký dětský stand-up, ale není to zrovna něco, co mám v plánu.
Chystáte teď nějakou další knížku, ať už dětskou, nebo jinou?
Dětskou právě chystám, vyjde v květnu. Bude se jmenovat Výprava do Cvokáčova. Navazuje na moje předchozí knížky Neuvěřitelně šílené příběhy a Bláznivá škola. Tahle třetí, Výprava do Cvokáčova, bude o takovém městě Cvokáčov. Na to se teď hodně těším. První dvě knížky jsem napsal o takové bláznivé škole, kde se dějí bláznivé věci. Je to například o učiteli přírodopisu, co má v kabinetě celou zoologickou zahradu. Nebo je to o šprtovi, co se tak moc šprtal, až vyšprtal všechny učebnice, až v nich nezůstalo ani jedno písmenko. V knížce Výprava do Cvokáčova jsou různé mapy toho města, treky a tipy na to, co tam dělat. Je to vlastně i zároveň takový průvodce pro děti.
Kdo vám dělá ilustrace?
Všechny knížky mi kreslil Lukáš Fibrich. Jeho ilustrace mám moc rád, protože mi připomínají knížky, co jsem měl rád v dětství. A my dva jsme si spolu za ty dvě knížky hodně sedli a vytvořili si dobrou spolupráci, při které se pěkně doplňujeme. Teď jsme si na třetí knížce hodně vyhráli a myslím, že bude ze všech těch knížek nejlepší. Moc se na ni těším.
Lukáš Pavlásek
|
