Protoe si ale dvojku (a dalí případná filmová pokračování) objednala zmiňovaná streamovací sluba s červeným N ve znaku, točilo se za mnohem astronomičtějí peníz, ne podstatně komornějí jednička. Výstřední vyetřovatel Benoit Blanc s tváří a armem Daniela Craiga se ocitá kvůli novému případu na řeckém ostrově, kde si někteří zbohatlíci parkují oblíbená auta na střechy svých domů a v halách vystavují drahé umění včetně pravé Mony Lisy.
Reisér ve snímku Na noe: Glass Onion na svůj předchozí úspěch velmi sluně navázal. By, jak u to bývá, ne tak úplně bezchybně. Přesto nesměla jeho dvojka Na noe chybět v naí internetové rubrice Stráce streamu.
Zleva: Edward Norton, Madelyn Clineová a Daniel Craig
O, O, Onion
Proslulý detektiv Benoit Blanc ve svém novém dobrodrůu vyráí do Řecka v době pandemie koronaviru rozmotat spletitou záhadu, ve které figuruje miliardář a zdánlivě nesourodá parta jeho kamarádíčků. Skutečná herecká partička, která se na obrazovce tentokrát sela, je pak solidní, by o kapku slabí, ne ta v jedničce. Edward Norton se v rolích blbců, jakým jeho miliardář Miles bezpochyby je, jako obvykle vyívá. Dave Bautista a Kate Hudson jsou poměrně zábavní, ostatní herci spí těí ze skvělého Johnsonova scénáře, včetně ke konci poněkud otravné ústřední postavy v podání herečky Janelle Monáe. Craigův Benoit Blanc a jeho přízvuk jsou pak tím, co stejně jako v jedničce funguje opět, ehm, na jedničku? Navíc reisér Johnson ji nezkouí zastírat, jak velký fanda ánru a hračička vlastně je. O příjemně strávený večer se tedy postaral nejen mně, ale i početným zástupům diváků.
Ve filmu hraje i Mona Lisa
Pocta, vykrádačka a přepálenka
Detektivní hříčka Riana Johnsona udělala před pár lety radost ledajakému fandovy ánru. Skládala se tu pocta ledasčemu a asi nikdo nepochybuje, e je Benoit Blanc v podání Craiga, vlastně jakýsi Johnsonův americký Poirot. Tento fakt podtrhuje výstředním chováním i ji zmiňovaným humpoláckým akcentem. Kdy se ale Craig v jedničce columbovsky (či poirotovsky) motal mezi kulisami opulentní usedlosti v Nové Anglii, ve mělo komorní ráz.
Toho se dvojka částečně i záměrně zbavuje. Je to z několika důvodů. Tím nejhlavnějím je netflixovský zlatý cecek (mrk, mrk), díky kterému si tvůrci neodepřeli pořádně opulentní velkorysou výpravu i stopá přesahující dvě a čtvrt hodiny. Celkově to pak kvůli lehce přestřelené délce a ne a tak zajímavé zápletce lape malinko méně svině, ne bychom asi chtěli. Nemějte ale obavy, je to i tak pořád dostatečně dobrý.
Katarze českých sklářů
S bezednou kapsou streamovacího giganta si Johnsonova parta napodruhé zablbla ve velkorysých kulisách. Doufám, e se stejný feeling, který si filmaři přiznaně vypůjčili třeba i z filmů Stopa (1985), Vrada na večeři (1976) či Gosford Park (2001), vydrí i do pokud mono hodně brzy uvedeného třetího pokračování. Byl bych za to moc rád. Rian Johnson, kterému někteří fandové nemohou odpustit jeho osmou epizodu Hvězdných válek, v Na noe: Glass Onion potvrdil, e umí psát. Teď je ale jetě potřeba se doučit krotit stopá a vlastní ego. A teď si jdu dát sklenku kombuchy od Jareda Leta. Nebo chilli omáčku od Jeremyho Rennera?
Detektiv Benoit Blanc
P.S. Tuili jste, e byly křiálové plastiky, které sehrávají roli hlavně na konci filmu, vyrobeny v české sklárně? Tu prý osobně navtívil jeden z nejvýznamnějích filmových uměleckých designérů John Dexter. U vím, co chci přítí rok pod stromeček.
Na noe: Glass Onion
|
