Protože si ale dvojku (a další případná filmová pokračování) objednala zmiňovaná streamovací služba s červeným N ve znaku, točilo se za mnohem astronomičtější peníz, než podstatně komornější jednička. Výstřední vyšetřovatel Benoit Blanc s tváří a šarmem Daniela Craiga se ocitá kvůli novému případu na řeckém ostrově, kde si někteří zbohatlíci parkují oblíbená auta na střechy svých domů a v halách vystavují drahé umění včetně pravé Mony Lisy.
Režisér ve snímku Na nože: Glass Onion na svůj předchozí úspěch velmi slušně navázal. Byť, jak už to bývá, ne tak úplně bezchybně. Přesto nesměla jeho dvojka Na nože chybět v naší internetové rubrice Strážce streamu.
Zleva: Edward Norton, Madelyn Clineová a Daniel Craig
O, O, Onion
Proslulý detektiv Benoit Blanc ve svém novém dobrodrůžu vyráží do Řecka v době pandemie koronaviru rozmotat spletitou záhadu, ve které figuruje miliardář a zdánlivě nesourodá parta jeho kamarádíčků. Skutečná herecká partička, která se na obrazovce tentokrát sešla, je pak solidní, byť o kapku slabší, než ta v jedničce. Edward Norton se v rolích blbců, jakým jeho miliardář Miles bezpochyby je, jako obvykle vyžívá. Dave Bautista a Kate Hudson jsou poměrně zábavní, ostatní herci spíš těží ze skvělého Johnsonova scénáře, včetně ke konci poněkud otravné ústřední postavy v podání herečky Janelle Monáe. Craigův Benoit Blanc a jeho přízvuk jsou pak tím, co stejně jako v jedničce funguje opět, ehm, na jedničku? Navíc režisér Johnson již nezkouší zastírat, jak velký fanda žánru a hračička vlastně je. O příjemně strávený večer se tedy postaral nejen mně, ale i početným zástupům diváků.
Ve filmu „hraje“ i Mona Lisa
Pocta, vykrádačka a přepálenka
Detektivní hříčka Riana Johnsona udělala před pár lety radost ledajakému fandovy žánru. Skládala se tu pocta ledasčemu a asi nikdo nepochybuje, že je Benoit Blanc v podání Craiga, vlastně jakýsi Johnsonův americký Poirot. Tento fakt podtrhuje výstředním chováním i již zmiňovaným humpoláckým akcentem. Když se ale Craig v jedničce columbovsky (či poirotovsky) motal mezi kulisami opulentní usedlosti v Nové Anglii, vše mělo komorní ráz.
Toho se dvojka částečně i záměrně zbavuje. Je to z několika důvodů. Tím nejhlavnějším je netflixovský zlatý cecek (mrk, mrk), díky kterému si tvůrci neodepřeli pořádně opulentní velkorysou výpravu i stopáž přesahující dvě a čtvrt hodiny. Celkově to pak kvůli lehce přestřelené délce a ne až tak zajímavé zápletce šlape malinko méně svižně, než bychom asi chtěli. Nemějte ale obavy, je to i tak pořád dostatečně dobrý.
Katarze českých sklářů
S bezednou kapsou streamovacího giganta si Johnsonova parta napodruhé zablbla ve velkorysých kulisách. Doufám, že se stejný feeling, který si filmaři přiznaně vypůjčili třeba i z filmů Stopa (1985), Vražda na večeři (1976) či Gosford Park (2001), vydrží i do pokud možno hodně brzy uvedeného třetího pokračování. Byl bych za to moc rád. Rian Johnson, kterému někteří fandové nemohou odpustit jeho osmou epizodu Hvězdných válek, v Na nože: Glass Onion potvrdil, že umí psát. Teď je ale ještě potřeba se doučit krotit stopáž a vlastní ego. A teď si jdu dát sklenku kombuchy od Jareda Leta. Nebo chilli omáčku od Jeremyho Rennera?
Detektiv Benoit Blanc
P.S. Tušili jste, že byly křišťálové plastiky, které sehrávají roli hlavně na konci filmu, vyrobeny v české sklárně? Tu prý osobně navštívil jeden z nejvýznamnějších filmových uměleckých designérů John Dexter. Už vím, co chci příští rok pod stromeček.
Na nože: Glass Onion
|
