Když se zde v roce 2013 konalo fotbalové mistrovství Evropy hráčů do 21 let, mnozí nezasvěcení se divili, proč se evropský šampionát koná v zemi, která na tomto kontinentu neleží. Stejně se letos čílili fotbaloví fanoušci, když se finále Evropské ligy hrálo v ázerbájdžánském Baku.
Izrael hrál skutečně dříve fotbal v Asii. Bylo to v letech 1954–1974. Dokonce v roce 1964 triumfoval na Asijském šampionátu. Po dvaceti letech ho ale členové Asijské fotbalové konfederace vyloučili především kvůli náboženským odlišnostem arabského světa a Židů v Izraeli.
Pak začalo „putování“ národního týmu po světě. Nejdříve hrál kvalifikaci na MS 1982 v Evropě, další dvě kvalifikace absolvoval Izrael v Oceánské zóně. Až od roku 1991 pevně zakotvil pod hlavičkou Evropské fotbalové unie (UEFA). A tak i nyní bojuje v kvalifikaci na ME 2020. Izraelci dokonce nabídli, že některé zápasy šampionátu by se mohly konat v této zemi. Po velké vlně kritiky UEFA tuto možnost zamítla.
Zabydlení v Evropě poznali Izraelci také v dalších sportech. Loni se v Tel Avivu konalo mistrovství Evropy v judu a Lukáš Krpálek si odsud odvezl zlatou medaili.
Jen o týden později začal v Jeruzalémě 101. ročník cyklistického závodu Giro d’Italia. A roli v tom sehrály také peníze. Izraelská nabídka ve výši 12 milionů eur (asi 306 milionů korun) nešla odmítnout. I tehdy akce vyvolala protichůdné reakce, ale nakonec vše proběhlo v klidu. Český závodník Roman Kreuziger tehdy prohlásil: „Byla to pro ně velká investice. Chtějí i za pomoci Gira dokázat, aby tady děti začaly víc sportovat. A to se cení.“
Na fakt, že se evropské akce budou konat na území Izraele, už si mnozí zvykli. Vzpomeňme, že i letošní ročník pěvecké soutěže Eurovize probíhal v Tel Avivu.
Strážce streamu
