Umělci si často spíš konkurují, než by se spojovali...
Oba rádi experimentujeme, oba pracujeme s různými sklářskými technikami, které pocházejí z dávných století z Benátek. Párkrát jsme si vyzkoušeli jejich kombinace navzájem a fungovalo to. Dokonce jsme vymysleli dva tvary váz, říkáme jim Muž a Žena. Jde o stylizované skleněné postavy a dají se spojovat a lze z nich vytvářet jak vázy, tak například svítidla.
Nejste úplní začátečníci, každý máte vlastní tvorbu. Co si od spojení slibujete?
U umělce platí, že když si něco osvojí, když si najde vlastní cestu a techniku, nechce se o ni dělit. My oba máme samozřejmě vlastní tvorbu, já spolupracuji s manželkou Kristýnou, Anička zase se svým přítelem. Ale oba jsme studovali u Ronyho Plesla a našli jsme průnik některých částí naší tvorby. Navíc jsme se často o svých technikách bavili, spolupráce z toho vyplynula zcela přirozeně.
Proč jste zvolili název Kombo a ne třeba Jožová a Šenkýř, aby bylo každému jasné, o koho jde?
Právě kvůli tomu, abychom oddělili vlastní tvorbu od společné. Nevystupujeme za Jožovou a Šenkýře, ale za naše společné nápady. Nechceme pochopitelně zcela utopit v pozadí ani nás dva, i když já osobně jsem spíš pro to, aby naše věci vyhledávali lidé z důvodu, že se jim líbí, ne proto, že jsou od nás, podle našich jmen. Osobně se třeba ne moc rád prezentuji, na druhou stranu vím, že lidé rádi vidí a vědí, kdo za konkrétním výtvarným dílem stojí, jaký je to člověk, víc si ho s uměním ztotožní. Ze zkušenosti také vím, že právě Anička je skvělý moderátor, interpretátor, umí naši společnou práci dokonale prezentovat na setkáních.
Co je společné právě pro vaši novou značku?
Asi neustálé experimenty. Například se nám podařilo vyvinout speciální směs, kterou přidáváme do skla. Kvůli podobnosti výsledného povrchu skla s kůží hada jsme jí dali název Hadí směs. Malé bublinkaté částečky dávají povrchu až duhový efekt. Složení si ovšem přísně hlídáme, je to tajné pomalu jako směs bylin pro becherovku (smích). Teď zkoušíme experimentovat i s uranem, který do naší hadí směsi přidáváme. I tyhle výsledky jsou zajímavé.
Uran? Radioaktivní prvek?
Strach mít nemusíte, použití splňuje nejpřísnější kritéria, bez atestace postupu by se do toho sklárna ani nepustila, i oni musejí dodržovat postupy. Aby začala být váza s uranovou příměsí radioaktivní, museli byste ji dvatisícekrát umýt v myčce na nádobí. Ale navíc za sebou, bez přestávky. To, myslím, nehrozí ani náhodou.
