metro.cz

Počasí v Praze

14 °C / 23 °C

Čtvrtek 23. května 2024. Svátek má Vladimír

Herci neustále bojují o práci, je to kolotoč pádů a vzestupů, říká agentka Daňková

  7:00
Lenka Daňková vystudovala germanistiku a hudební vědu na MUNI v Brně, poté se věnovala hudební produkci jak v Česku, tak v rakouském Grazu a od roku 2010 po přesunu do Prahy zastupuje herce.

Další 1 fotografie v galerii
Herecká agentka Lenka Daňková | foto: Filip Drirr Appl

Pod značkou Artagent má nyní exkluzivně pod křídly tři desítky českých profesionálních hereček a herců, například Danu Batulkovou, Jana Šťastného, Marka Adamczyka či Beátu Kaňokovou.

Vaše profese se v poslední době dostala do popředí zájmu díky seriálu Vytoč mého agenta. Odráží realitu?
Viděla jsem francouzský originál, dokonce jsem si ho pouštěla dvakrát a dělala si poznámky, a viděla jsem samozřejmě i českou verzi. Co se týče reality a fikce, tam vidím dvě roviny. Realita jsou rozhodně příběhy, které se tam agentům dějí s herci. To je očividně celosvětové. Už když jsem sledovala francouzský originál, musela jsem se smát situacím, do kterých se také dostáváme a které na plátně sice vypadají vtipně, ale když se vám dějí v reálu, je to peklo.

Jakých?
Například když si herec špatně poznamená data nebo nám nenahlásí nějaký závazek a čekají ho na dvou místech zároveň. Nebo někomu něco slíbí, ale pak si to rozmyslí, roli už nechce, ale štáb s ním počítá. Nebo třeba když herec zalže na castingu, že jezdí na koni, a pak se to snaží rychle dohnat do natáčení, aby na tom koni aspoň zvládl sedět a nespadl. Já už se do těchto situací moc často nedostávám, protože máme v partě zodpovědné herce a také už na to máme nějaké mechanismy, aby se fuck-upů stávalo co nejméně.

A ta fikce?
Za mne to, jak jsou agenti zobrazeni v naprostém luxusu, v luxusních kancelářích a ve velkém týmu a jak spolu soupeří i uvnitř agentury. Takovou superagenturu tady u nás nemáme. Agentů je u nás jen hrstka a všichni pracujeme ve velmi malých přátelských týmech, někdo jen sám na sebe a často je naší kanceláří náš obývák nebo kuchyň. Nikdy jsem ani nezažila mezi agenty nějakou zásadní rivalitu, že bychom po sobě šli a přetahovali si nějak zákeřně herce. V roce 2020 jsme založili s kolegy Asociaci hereckých agentů (AHA), kde naopak všichni spolupracujeme a pomáháme si. Ten náš trh je malý, herců je hodně. Klidně by se tu uživilo mnohem více agentů. A i proto budeme snad na podzim tohoto roku otevírat kurz pro agenty ve spolupráci s Filmovou akademií Miroslava Ondříčka v Písku.

Je něco, co jste si ze sledování seriálu odnesla?
Velké varování. Když koukáte na francouzskou předlohu, tak také vidíte, že sice se agenti pohybují na super akcích v luxusním oblečení a pijí šampaňské, ale bydlí v garsonkách a nikdo z nich nemá moc peněz. To mne dost vyděsilo, že v tom seriálu je většina agentů bez peněz a s naprosto zruinovaným osobním životem a vyhořelých. V AHA se naopak podporujeme v tom, abychom vedle práce měli soukromí. Když jede někdo na dovolenou, jiný agent ho vykryje. Za což jsem velmi ráda, protože ještě před lety jsme tenhle luxus neměli, a kdo mne zná, ví, že jsem na každé dovolené, výletě nebo oslavě stála někde stranou a většinu času telefonovala a něco řešila. Mé dcery byly naučené, že musí počkat, až maminka dotelefonuje, takže takhle třeba chudinky stály u moře v rukávkách a nemohly do vody, dokud nevyřeším nějaký problém. Takže poučení z toho seriálu bylo nebrat tu práci zas tak vážně, nejsme kardiochirurgové a nikdo nám neumírá pod rukama. A naučit se dobře vyvažovat práci a volný čas s rodinou nebo přáteli.

Jak jste se k této práci dostala?
Byla jsem hudební produkční v Grazu, a když jsem se vrátila po letech z Rakouska, uvědomila jsem si, že už jako nastávající maminka nemůžu pořádat po nocích koncerty kapel a dělat jim management. V noci jsem chtěla být s dětmi. Všechno je to ale management lidí, plánování termínů a velmi podobné smlouvy, takže jsem se to postupně naučila a přeorientovala se na herce.

Co si máme představit, že obnáší dělat agenta?
Maily, telefonáty, maily, telefonáty... Vesměs mne vidíte buď u počítače, nebo telefonovat. Je v tom posílání herců na castingy, řešení termínů, smluv, podmínek, rozhovorů, PR, ale taky práce s fanoušky, kteří chtějí podpisy nebo něco hercům vyřídit. Někdy mi i volají a často jsou to dost vtipné rozhovory. Nedávno mi volala nějaká paní, aby se zeptala, kam chodí Dana Batulková ke kadeřníkovi. Rozhovor na 20 minut, snažím se být k lidem zdvořilá, ale bere to taky čas. Pak také scházení se s herci, abychom nastavili strategii, udělali nová představovací videa a taky abych věděla, jak se mají. Ten osobní kontakt je pro mne dost důležitý. A pak chodím do divadla, na filmové nebo seriálové premiéry, na tiskovky nebo televizní akce. To mne na mé práci baví, že kromě těch telefonů a mailů se člověk občas dostane mezi fajn lidi a má pěkný program na večer.

Lenka Daňková zastupuje přes třicet český herců, například Marka Adamcyka.

Kolik máte pod sebou herců?
Zastupuji nyní 33 českých herců. Velmi pečlivě si vybírám a teď jsem s tou partou asi nejspokojenější, co jsem kdy byla. Samí božani.

Jak se herec může dostat pod vaše křídla?
Obecně se o mně ví, že téměř neberu. Mám pár herců „na čekačce“, tedy s nimi spolupracuji neexkluzivně, jen když mne osloví na spolupráci, a na tom si je vyzkouším, jak to s nimi funguje. Někdy se ale místo uvolní nebo zjistím, že v nějaké věkové kategorii a typu mi herec chybí, tak pak udělám výjimku. Hodně dám na doporučení svých herců. V současné době je pro mne nejdůležitější charakter herce a jeho zodpovědnost. Samozřejmě tam musí být talent a musím mu absolutně věřit. A on mně. Je to jako manželství – musíte si pečlivě vybrat a nejlíp se kvalita vztahu pozná, když jde do tuhého. Uměleckou scénu bedlivě sleduju, a když se objeví někdo šikovný, kdo by zapadl do naší party a chybí nám jeho typ, jsou na něj dobré reference a není zastoupen, vyšlu obvykle nějakou vlaštovku přes někoho ze svých herců, že kdyby chtěl, ať se ozve. Ale nijak netlačím. Herec musí vědět, že agenta chce a proč. Jinak to nebude fungovat.

Mimo jiné jste také spoluzaložila Hereckou kancelář. S čím konkrétně pomáhá?
S kolegyní Selmou Ročkovou jsme ji založily právě z potřeby herců mít někoho, na koho se můžou obrátit. Mít místo, kde najdou informace, rady, kde mohou sdílet problémy, které právě v práci řeší. V Herecké kanceláři máme převážně profesionální herce, není to jen pro začínající. Ale začínající herec se tam může dovzdělat, zjistit, jak se na věci dívají starší kolegové, a nedělat zbytečné chyby. Snažíme se jim dávat takový kompas, jak se o sebe po škole postarat. Herci to nemají lehké. Neustále bojují o práci, aby ji získali, aby si ji udrželi, je to kolotoč pádů a vzestupů, kdy jeden rok točíte a dva roky nemáte do čeho píchnout a musíte se o sebe postarat. V Herecké kanceláři je učíme, jak se správně prezentovat, dát o sobě vědět, jak mít dobře sestavené portfolio, jak komunikovat nebo třeba to, že mají podat daně, mít pojištění a podat prohlášení na Intergram, aby se zbytečně neochudili o peníze.

Zároveň pomáhat i mimo obor ženám podnikatelkám. Uplatnění žen a jejich šance prorazit v byznysu je nyní velmi probírané a citlivé téma. Jak to vnímáte vy a co byste závěrem poradila ženám do začátku jejich byznysu?
Celé podnikání v Praze jsem startovala z nuly a od prvního porodu, takže moc dobře vím, čím si ženy prochází. Měla jsem tehdy velké štěstí na grantové projekty přes Babyoffice pro maminky na mateřské v Praze, kde jsem mohla zdarma absolvovat nějaké marketingové, jazykové a podnikatelské kurzy, které by mne jinak stály majlant. Sbírala jsem informace, kde se dalo, a učila jsem se na vlastních chybách. Tehdy by mne ani nenapadlo najít si v podnikání nějakou mentorku. Ale díky všem kontaktům z těchto kurzů, kde byly podnikavé ženy, jsem se dostala do Business and Professional Women, kde jsem později dělala facilitátorku na jejich mezinárodním výukovém kurzu pro podnikatelky s názvem AWE. Je to skvělý projekt a běží stále. Já sama jsem se na tom hodně naučila a některé věci uplatňuji i na herce. Přece jen si musíme uvědomit, že to není jen „show“, ale i „byznys“.
A co bych poradila ženám? Dělejte, co vás baví, obklopte se dobrými lidmi, kteří vám pomohou a poradí, dobře si vše promyslete a spočítejte, ať v podnikání nezahučíte a do plánování zařaďte i rodinu a zdrojové volnočasové aktivity, ať nevyhoříte. V důchodu nebudeme vzpomínat, kolik jsme udělaly smluv, ale budeme si pamatovat na zážitky s blízkými a rodinou.

Autor: Iveta Benáková Metro.cz

Hlavní zprávy

Fiakristům má v centru Prahy nadobro odzvonit. Bude z koní chutný salám?

vydáno 23. května 2024  4:37

Začalo to fotkou ležícího koně na dlažbě Staroměstského náměstí. A podle největších optimistů to možná, alespoň načas, skončí už dnes na mimořádném...  celý článek

Aktivní zálohy jsou dril, ale není to vyloženě mazácká vojna, říká restauratér Jiří Panuška

vydáno 22. května 2024  15:57

Vzdát se komfortu, nebýt jen individualitou, ale i součástí celku, mít dobrou fyzičku, ale i řádnou psychickou odolnost. Takové jsou podmínky, aby se z...  celý článek

Stěny koupelny ze skla byly v minulosti zcela nemyslitelné, říká architektka Jiřičná

vydáno 22. května 2024  11:00

„Většinu života se člověk účastní nejrůznějších soutěží a většinu jich prohrává,“ říká velice upřímně světoznámá architektka, která do českého prostředí...  celý článek

Šéf festivalu Rock for People sní o Red Hot Chilli Peppers a System Of A Down

vydáno 20. května 2024  12:57

Michal Thomes dokázal z lokální akce vydupat mezinárodně uznávaný festival obřích rozměrů. Šéf festivalu Rock for People deníku Metro říká, že se letos...  celý článek