Co pro vás Milošević, srbský autoritář, který přispěl ke spuštění občanské války v Jugoslávii (1991–2001), znamená?
On je nepřímo důvodem, že spolu teď mluvíme. Tehdy, na přelomu století, jsem se zabýval muzikou, ale zároveň jsem byl i politicky aktivní. Měl jsem průkazku opoziční strany GSS (Občanský svaz Srbska) a také studentské organizace OTPOR (Odboj).
Do jaké míry jste byl aktivní?
Celkem dost. Spulorganizozoval jsem protesty, diskusní tribuny, rozhovory. Čím dál víc mě ale ničila všeobecná apatie, která po bezmála deseti letech mezinárodní izolace Srbska a ekonomického embarga pohltila celý národ.
Co bylo poslední kapkou, která vás přiměla k emigraci?
Konečnou pro mě znamenalo bombardování NATO na jaře 1999, které do značné míry cílilo na mé rodné město Kragujevac. V sobotu 3. června 2000 jsme s kamarádem sedli do dodávky a probudili se další den v Praze v Opletalově ulici. Paradoxem je, že za čtyři měsíce Milošević odstoupil.
Jak vás stověžaté město přivítalo?
Díky tomu, že jsem ovládal opravu a diagnostiku PC, jsem se během týdne nechal zaměstnat jako pracovník počítačové podpory. Bohužel moji známí, kteří neměli tolik znalostí nebo vůle, okamžitě spadli do „undergroundu“ a začali se zabývat věcmi, které pro ně byly dosud nemyslitelné. Tohle je obrovský problém všech ekonomických migrantů a uprchlíků. Pro pouhé přežití jste nuceni dělat do té doby pro vás nemyslitelné věci.
Jak jste se dále probíjel zemí s podobným jazykem, ale celkem odlišnou mentalitou?
Vše jsem obětoval tomu, abych rozvíjel své znalosti v IT. Začal jsem sbírat odborné certifikace – škola totiž kvůli nedostatku času nepřicházela v úvahu. Po několika málo letech jsem se dostal do vedení IT několika firem. A časem se naplno vrátil i ke své vášni, muzice. Zpívám na klubových tanečních akcích.
V Česku jste se zabydlel, získal zdejší občanství. Co na zemi Husa a Masaryka oceňujete? Nezvažoval jste návrat?
Česká historie, architektura, pracovní možnosti, zdravotní péče, mentalita, která mi je blízká – to všechno mě ujišťuje o tom, kde chci žít. Navíc česká politická situace je velice stabilní, a přestože vidíme střídání pravice a levice od extrému do extrému, nic z toho zásadně neovlivňuje ekonomiku, která je skvělá. V rodném Srbsku volby vždy znamenaly radikální změny jak politické, tak ekonomické a bezpečnostní. Tady je klid.
PRAHA? AHA!
