Jako Eskymáci. Vyzkoušeli jsme si, jak se spí v iglú

Boříme se ve sněhu a míjíme bar v mezistanici lyžařského střediska  Speikboden v italském údolí Tauferer Ahrntal.

7 fotografií

Už jen zahrají poslední písničku a zavírají. O pár metrů výš se pod skálou krčí sněhové kopečky skoro jako z Tolkienovy Středozemě. Hobití domečky celé ze sněhu mají jen dřevěná dvířka na petlici. Skrčit se v nich musí opravdu každý. Spacáky jsou izolované od udusaného sněhu dřevěnou podložkou, na které je položená ještě vysoká matrace zakrytá kůží.

Ačkoliv máme na sobě lyžařské oblečení a v sobě už první svařák, začínají nám venku tuhnout prsty u nohou. Prohřát se můžeme ve vířivce, sauně anebo ve vytopeném sudu. 

V 19 hodin se přemisťujeme do „ledové“ restaurace, kde dostáváme vývar, který prohřeje každého. Kouří se z něj tak, že si někteří musí sundat dioptrické brýle. Druhý chod je guláš, příbor studí do rukou, a tak je lepší jíst v rukavicích. Následuje ještě typicky tyrolský dezert – císařský trhanec. Večer pak trávíme ve vířivce a pozorujeme tisíce hvězd nad námi. A zahříváme kosti v 95stupňové sauně. 

Pořádně prohřátí se jdeme zachumlat do spacáku v iglú. Spacáky jsou do minus 40 stupňů. Uvnitř je naprostá tma. K ruce si dáváme čelovku a lahev s vodou, ale ráno je plná ledu a ručník zmrzlý přesně ve tvaru, v jakém jsme ho odložili. Celou noc nám bylo teplo, zpočátku horko, jak jsme byli rozpálení z vířivky a sauny. A to si stačilo vzít jen termooblečení a mikinu. Ráno jsme na sjezdovce opravdu první! Hurá na lyže!