Bylo tedy jen otázkou času, kdy se deníku Metro podaří tohohle nymburského rodáka vyzpovídat. „Mám už připsané dva tituly na pětistovce, na olympijské trati však nikoliv. O to víc mě vítězství potěšilo. Jsem ale člověk, který se snaží neustrnout. Udělalo mi to velkou radost, ale koukám dopředu a těším se na další tréninky a na další sezonu, i když teď jsem v odpočinkové fázi,“ říká pro Metro Fuksa.
Jak probíhá vaše příprava na olympiádu?
Já jsem vybojoval místo nejen na singlu, ale také na deblu s bráchou. Moje příprava na olympiádu probíhá tak, že po mistrovství světa jsme jeli ještě na závod Světového poháru právě do Paříže, kde se olympiáda příští rok pojede. A od té doby mám volno, po sezoně to potrvá do půlky října. Užívám si zaslouženého volna. Lehce sportuji, většinou jezdím na kole a od půlky října zase začnu makat na olympiádu. Čekají mě soustředění v cizině a tréninky doma.
Jaká máte v souvislosti s olympiádou očekávání?
Popravdě, nemám žádná očekávání, teď to úplně neřeším, abych byl upřímný. Jsem rád, že se mi na olympiádu podařilo nominovat. Jediné, co mám v hlavě, je, že oproti olympiádám v Tokiu a Riu de Janeiru, které byly daleko od domova, je Paříž kousek, tak doufám, že se přijedou podívat kamarádi a rodina. A těším se, že budu závodit takhle blízko domova na největší sportovní akci na světě.
Vyrazí vás příští rok do Paříže podpořit také vaše rodina?
Věřím, že ano, že se na závody podaří získat lístky nejen mojí rodině, ale i kamarádům a budou mi fandit přímo v Paříži.
Těšíte se také na kolekci oblečení pro českou výpravu? Letos ji připraví fashion designér Jan Černý, a nemá to být tedy marné.
Samozřejmě se na tohle těším moc. Jen mám bohužel většinou takovou smůlu, že naše kanoistické závody bývají většinou až na konci celé olympiády. Mám za sebou dvě olympiády a nikdy jsem se nezúčastnil přímo zahajovacího ceremoniálu. Zahajovací kolekci jsem na sobě tudíž měl jen během zkoušení, ale tentokrát doufám, že od Honzy Černého to bude takový styl, který si rád vezmu i v civilu třeba do kavárny nebo při procházce po městě. Věřím, že kolekce bude stylová, to já mám rád. Nepochybuji, že Honza kolekci zvládne a bude to skvěle vypadat.
Jak jste se k rychlostní kanoistice vůbec dostal? Byla odmalička vaším snem?
Kanoistika mým snem nebyla. Já jsem ji dělat vůbec nechtěl, věnovala se jí totiž skoro celá moje rodina. Největší úspěchy měl v kanoistice taťka, ale i mamka, úspěšný byl i děda, babička i tety. Možná právě proto jsem kanoistiku dělat nechtěl. Na základce jsem se věnoval hlavě hokeji.
Kdy se to tedy zlomilo?
Zlom přišel až po nástupu na střední školu, kdy jsem začal ke kanoistice postupně tíhnout. Našel jsem tu skvělé kamarády a bavila mě ta parta lidí u vody. U nás v Nymburce trénuje pořád děda s taťkou, trénuju tady i já, i když jezdím za Duklu Praha.
Jak se daří rychlostní kanoistice v Česku v porovnání se světem? Které země jsou její kolébkou?
České kanoistice se daří výborně, podařilo se mi vyhrát mistrovství světa, takže minimálně v kanoi jsme určitě nejlepší na světě. Jinak klasicky jako v ostatních sportech jsou hodně dominantní Němci, a když mohli závodit Rusové, tak také oni. Dále Maďaři nebo Poláci. Kanoistika je nejsilnější především v Evropě, kde je největší konkurence. Na mistrovství světa se k Evropě přidává ještě Brazílie nebo Kuba.
Jak často a kde trénujete?
My trénujeme od října do srpna, průměrně šestkrát v týdnu. Jsou týdny, kdy trénujeme každý den, a jsou i týdny, kdy trénujeme jen pětkrát v týdnu. Většinou trénujeme dvoufázově, tedy ráno i odpoledne, a na soustředěních pak trénujeme trojfázově. To znamená, že trénujeme také před snídaní, buď jdeme běhat, nebo na vodu. Pak máme většinou dvě fáze na vodě a do toho je buď běh, nebo posilování. Během zimy jezdíme také na běžkách nebo chodíme do bazénu.
A hlavní část přípravy?
Ta probíhá v Nymburce, kde jsem se i narodil a mám tady dovoleno trénovat, i když reprezentuji Duklu Praha, za což jsem moc vděčný. A pak samozřejmě vyjíždíme i na soustředění, nejdéle jsme byli v Kolumbii. Trávíme tam sedm týdnů, abychom se vyhnuli české zimě a mohli trénovat na lodi o trošku dřív. Jezdíme i do Itálie nebo do Turecka.
Jste pověrčivý? Praktikujete před závodem nějaký rituál?
Jsem hodně pověrčivý a rituálů mám nespočet. Jsou to takové malé věci, které dělám a potřebuji je udělat, abych se během závodu cítil komfortně. Ať už to je to, co si dám k snídani, jakou rozcvičku provádím, když jdu na vodu, na jakou stranu plata loď pokládám, nebo to, co mám na sobě. Jsou to malé detaily, ale dělám je neustále. Občas se mi stane, že se po úspěšném závodě rituály nabalují a je jich až moc. Ale když je dělám, jsem na takové přirozené vlně a soustředěný. A to je fajn.
Jak se nejlépe odreagujete po obzvlášť náročném tréninku?
Rád vyrážím s manželkou na výlety. Narodila se nám dcera, takže rád naložím holky do našeho auta a jedeme třeba někam s kočárkem, dáme si někde dobré jídlo a kafe. To mám nejradši, vypadnout na chvíli z města. Nerad jezdím úplně daleko, protože se díky kanoistice nacestuji až dost. Bohatě mi stačí výlety po Čechách. Během volna jezdím i na kole, buď v okolí Nymburka, nebo si navážu kolo na auto. Tímhle způsobem si hodně odpočinu.
