Koláže jsou běh na dlouhou trať. Pro dlouhé zimní večery jak dělané. Máte totiž na výběr. Buď mrznout ve frontách na vleky a uštvat se v nákupních centrech při předvánočním šílenství. Nebo si říct, že to do jara doklepete v klidu jako naši předci, kteří v zimě po večerech drali peří a vyprávěli si ve svitu svíček strašidelné historky. Na konci nebudou povídačky, ale třeba umění. Když se bude líbit jen vám, i to je velký úspěch.
Koláž je specifická kategorie výtvarného umění a má jednu neskonalou výhodu. Nemusíte na ni mít školy. Záleží jen na vaší chuti, fantazii a také zdrojích materiálu. Nemáte sice záruku, že o vaše díla bude rvačka jako o koláže Jiřího Koláře, Miroslava Horníčka nebo Ivana Medka Kopaninského a dalších českých kolážistických hvězd, ale zůstane vám dobrý pocit. Třeba i poděkování od těch, kterým výtvor darujete.
Nezahlťte si hlavu, méně znamená více
Co ke kolážím ale potřebujete, to je trpělivost. Protože to vyžaduje například soustřeďování „zdrojů“. Buď zvolíte metodu „budu schovávat všechno, co mě v novinách a časopisech zaujme“ a to pak rozstřiháte a nalepíte, nebo se hned na začátku soustředíte na jedno téma, na jeden typ písma či obrázků, které pak budete podle chuti a představivosti kombinovat. Pokud se rozhodnete shromažďovat vše, dostanete se spíše do situace, kdy nebudete vědět, co vybrat dřív, natož abyste věděli, co vlastně vůbec vlastníte.
Trpělivost potřebujete i pro samotnou výrobu koláží. Je dobré raději déle přemýšlet, co a kam nalepíte, než pak začít plácat výstřižek přes výstřižek. I relativně neuspořádaný shluk výstřižků by měl mít nějaký řád, a hlavně: nezaujatý sledující by se neměl ptát, co tím chtěl autor říct. Alespoň by měl mít dojem, že „se mu to líbí“.
Nestyďte se! Opisujte i od velkých mistrů
Určitou manuální zručnost koláže vyžadují. Když se zadíváte zblízka na některé z koláží Jiřího Koláře, nepřestanete žasnout, jak pečlivě dokázal vedle sebe naskládat a nalepit například dlouhé a úzké proužky rozřezaných obrazů nebo fotografií, jak je dokázal po milimetrech posunovat a dávat jim konečný tvar, aniž by mu jednotlivé kusy ujely stranou. Určitě bych doporučoval zkusit si některou ze složitějších koláží od slavných autorů napodobit. Je to jako s jinými druhy umění. Nejdřív hledáte cestu ke správné technice, pak se z toho vyloupne vlastní styl. I kvalitní falzum je umění.
Můžete si vystačit s nůžkami, na malé detaily ale s krejčovskými nástroji na střihy kalhot nevystačíte. Hodí se i žiletky nebo žiletkové nože, pravítka. Ti nejšikovnější mohou sáhnout po řezačce.
A na co lepit a skládat? Tak tady se fantazii meze nekladou. Někdo dotváří koláže na trojrozměrné objekty. Vrcholem zručnosti jsou dřevěné koule nebo dřevěné figuríny. Můžete pro začátek vyzkoušet například tubus na diplomy. Hodně radosti může trvaleji udělat i obyčejná krabice od bot. Když ji náležitě dotvoříte, učiníte z ní ozdobu knihovny, kam si uložíte fotografie. Zajímavým dárkem k významnějšímu výročí může být lahev vína v dřevěné krabici, jejíž povrch náležitě ozdobíte.
Pořiďte si nekonečnou domácí galerii
Koláže jsou také poměrně jednoduchou možností, jak si doma průběžně měnit výzdobu. Vyrobíte-li pět deset koláží ve stejných rozměrech a pořídíte-li si vhodný rámeček, můžete mít měsíc co měsíc na stěně jiný obraz. Nemusíte jedenáct zbylých ukládat za skříň nebo do sklepa. Výhoda spočívá v tom, že na sebe naskládané záložní koláže nezaberou moc místa.
Staré jízdenky na tramvaj i zrušená platební karta
Koláž, protože není sešněrována pevnými pravidly, nemusí být jen čistě novinově, časopisecky či letákově papírová. Můžete do ní zapojit textil, fotografie z dovolených, artefakty z výletů, jako jsou vstupenky do hradů a zámků, účtenky z obchodů, jízdenky MHD z ciziny, hodí se také neplatná platební karta, firemní visačka s vlastní fotografií, už neplatná stokoruna z dávných časů, která na vás vykoukne z vaší staré peněženky.
Kouzlo mají samozřejmě co nejstarší záležitosti. Nejen útržky ze stránek knih a časopisů z předminulého století. Už pouhopouhé deset let staré noviny dodají koláži nevšední nádech retra. Jsou-li trochu nažloutlé, o to lépe.
Koláže také můžete dopisovat i dokreslovat, něco jako originální podpis autora. To proto, abyste neměli pocit úplného vykrádání cizích nápadů a tvorby, což koláž v naprosté většině je.
