„Vžijte se do pocitů národa, který je napřed vojensky poražen silnějšími soupeři a pak v lepším případě ponižován, jako tomu bylo v meziválečném Polsku a Rumunsku, v horším vyvražďován, jako se to dělo v Sovětském svazu 30. let. To plodí krajní reakci,“ uvádí Svoboda. „Násilné postupy i terorismus jsou součástí historických tradic Irů, militantních sionistů, bojujících za židovskou domovinu v Palestině, či Basků,“ zdůrazňuje.
Než rozkryjeme Banderův životní příběh, podívejme se, z jakého prostředí vzešel, co jej formovalo.
Bandera by zřejmě nebyl ničím bez vlivu svého otce, řeckokatolického kněze Andrije Bandery, který byl čelnou postavou ukrajinské patriotické scény východní Haliče, tehdy součásti Rakouska-Uherska. Když Ukrajinci vyhlásili po skončení první světové války Západoukrajinskou lidovou republiku, jeho otec se aktivně účastnil jejího chodu.
Zajímavé je, že mladičký Stepan Bandera měl nakročeno ke studiu v Čechách, a také, že byl nekuřák a abstinent.
Bandera měl skutečně v úmyslu absolvovat vysokoškolská studia na Ukrajinské hospodářské akademii v Poděbradech, podle jedné verze mu v tom však coby sledované osobě zabránily polské úřady. A co se týče jeho nekuřáctví a abstinence, ty vyplývaly z nároků, které na sebe jeho uvědomělá generace aktivistů brala. Zčásti to mělo inspiraci už v haličských osvětových kampaních 19. století, majících za cíl zbavit kraj metly alkoholismu. Roli tu hrála i životospráva prosazovaná skautingem, z jehož početných řad se rekrutovaly kádry Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN).
Jak v 30. letech stoupala jeho kariéra? Čím Bandera převyšoval a zaujal své okolí?
V roce 1930, to mu bylo 21 let, byl jmenován referentem pro propagandu OUN, o tři roky později už řídil celou domácí organizaci. Bandera jednak proslul uměním akcí s propagandistickým účinkem, jako byl organizovaný bojkot tabákových a alkoholických výrobků, bojkot polonizovaného školství, ničení státních symbolů, jednak přesměroval činnost organizace z loupežných přepadení pošt a bank za účelem získání finančních prostředků k individuálním atentátům proti vysoce postaveným osobám nebo reálným či domnělým zrádcům OUN.
Které akce ukrajinských nacionalistů byly nejviditelnější?
Nejvíce proslulo zavraždění pracovníka sovětského konzulátu ve Lvově jako gesto odvety za hrůzy stalinského hladomoru na Ukrajině a atentát na polského ministra vnitra Bronislawa Pierackého. Za to stanul před soudem, během nějž neohroženě vystupoval jako mluvčí ukrajinských frustrací. Na svobodě prohnaný, v okovech neústupný, tím Bandera zapůsobil.
Stepan Bandera je pro mnoho Ukrajinců symbolem boje za nezávislost Ukrajiny. Polsko, Izrael a Rusko označují Banderu za teroristu a radikálního nacionalistu.
Přibližte jeho osud během druhé světové války.
Válka mu přinesla vysvobození z polského žaláře, kde si odpykával doživotní trest. Nenáviděné Polsko, pod nějž náležel západ Ukrajiny, padlo, ale na jeho místě stanula dvě totalitní impéria, z nichž to východní, sovětské, představovalo pro Ukrajince smrtelného nepřítele. Bandera stanul v čele mladých radikálů, kteří razili nutnost spoléhat v boji za ukrajinskou věc jen na vlastní síly a nepřehánět to s důvěrou v nacistické Německo, byť to bylo momentálně jedinou silou schopnou a ochotnou porazit Stalina.
Jak se situace zvrtla po 22. červnu 1941, kdy hitlerovské Německo napadlo Sovětský svaz?
Banderovci vyhlásili bez konzultací s Berlínem samostatný ukrajinský stát. Nacisté odhodili masku a zakročili. Jelikož Banderu nepřiměli k povolnosti, strávil většinu z následujících tří let jako jeden z vězňů koncentračního tábora Sachsenhausen.
Po válce se hranice razantně posunuly, západní Ukrajina připadla Sovětskému svazu. A poválečným Československem se přesouvala i vlna banderovců mířících na Západ. Jaký vztah to mělo k samotnému Banderovi?
Spojitost kladená mezi Banderu a takzvané banderovce na našem území je zavádějící a povrchní. Mnoho z těch bojovníků, kteří přes Československo putovali na Západ, se za stoupence vzdáleného vůdce, který se nyní pohyboval ilegálně v zahraničí, ani nepokládalo. Jejich přesun měl ovšem obrovský ohlas ve svobodném světě, který se tolik lišil od „protibanderovské“ psychózy, kterou u nás rozdmýchali komunisté. Když malá část povstalců zdárně dorazila do americké okupační zóny, Bandera se snažil z jejich úspěchu politicky těžit, aby podtrhl prestiž vlastního politického křídla, a přetahoval se o něj se svými konkurenty.
Banderova životní pouť se uzavřela 15. října 1959 v Mnichově. Za jakých okolností?
Byl zavražděn Ukrajincem naverbovaným KGB. Následovat měli i další vůdci OUN, avšak poté, co vykonavatel zběhl na Západ a ke všemu se přiznal, musela diskreditovaná Moskva od dalších vražd upustit.
Jaké měl Banderův skon důsledky, a to i pro jeho rodinu?
Ze sektářsky zatvrzelého exulanta, kterého ctila jen část nacionalistického tábora, se stala legenda všech. Vdova a děti přesídlily do Kanady, kde i dožily.
Jak živý je Banderův odkaz na Ukrajině v kontextu s ruskou invazí?
Právě v souvislosti s válkou se pro ukrajinskou veřejnost stal z kontroverzní postavy hrdina. Hned 74 procent dotázaných jej loni označilo za kladnou osobnost, což je trojnásobný nárůst oproti předešlým letům. Polsko či Izrael, kritizující tento trend, nepochopily, že se v něm dnes skrývá jediné poselství: Svět nebude svobodný, dokud bude existovat ruské impérium. A právě to Bandera i jiní ukrajinští patrioti hlásali.
Strážce streamu
