Maďarský premiér Viktor Orbán je nejhlasitějším evropským spojencem putinovského Ruska i Číny. Kde se vzala maďarská přilnavost k východním diktaturám, z jakého podhoubí vyrůstá?
V aktuálním vztahu Maďarska k Rusku, respektive Viktora Orbána k Vladimiru Putinovi, bych nehledal nějaké hluboké historické kořeny, díval bych se na to spíše přes ekonomiku a geopolitiku. Domácí scénu má Orbán pevně pod kontrolou, ovládá veřejný diskurz, a to mu umožňuje jednat a obchodovat s kýmkoliv.
Takže vztah s Kremlem je motivován čistě pragmaticky s ohledem na ekonomické a investiční vztahy?
Do značné míry, ale roli hrají i hodnotové souznění, odpor k liberalismu a multikulturalismu, důraz na nacionalismus a vládu silné ruky. Pak je tu i osobní sympatie, možná jakási „bromance“, podobně jako tomu bylo mezi Putinem a Silviem Berlusconim.
Historik Jan Adamec
A co vztahy s Bruselem či Washingtonem?
Orbán si je vědom, že z Bruselu mu žádné nebezpečí nehrozí – sesadit jej nemohou, evropské peníze si nakonec stejně vždycky vyhandluje a ve většině rozhodovacích procesů v EU disponuje právem veta. Podobné je to i ve vztahu k NATO a Washingtonu, kde si navíc Orbán buduje zvláště mezi částí republikánů pověst hvězdy evropské konzervativní pravice a věrného Trumpova spojence, jemuž postačí jen si počkat na výsledek amerických prezidentských voleb v roce 2024.
Jak silnou odezvu mají v současném Maďarsku události z roku 1956? Do jaké míry jsou živé v historické paměti? A to včetně animozity k Sovětům, kteří povstání krvavě potlačili?
Rok 1956 patří mezi nejvýznamnější události novodobé maďarské historie a každoročně si jej Maďaři připomínají – s různou intenzitou a rozdílným důrazem. Připomínka roku 1956 byla dlouho symbolem národního konsenzu v pohledu na konec vlády maďarských komunistů, ukončení zahraniční okupace či obnovení základních svobod a národní nezávislosti. Po roce 1989 se ale způsob vzpomínání začal lišit podle různé politické orientace i generační zkušenosti.
Jak revoluci z podzimu 1956 reflektuje Viktor Orbán?
Na jedné straně upozaďuje rok 1956 jako milník maďarských dějin, na druhé straně jej nemůže zcela opomenout, a tak jej při výročích využívá k propojení s nějakou aktuální politickou agendou. V roce 2006 útočil přes rok 1956 na konkurenční socialisty, v roce 2016 zase na Brusel. Typická je také selektivní interpretace – současný režim se soustřeďuje na akce ozbrojených povstalců a akcentuje jejich nacionalistická hesla, naopak mlčí o roli reformních komunistů či levicových aktérů revoluce či komunistických politiků jako Imre Nagy.
Právě Imre Nagy byl symbolem i obětí maďarského povstání. Přibližte jeho osobnost.
Nagy značnou část svého života strávil v SSSR a do Maďarska se vrátil až v roce 1944. Po roce 1949 ale pro svůj nesouhlas s urychleným tempem kolektivizace byl odsunut z vysoké politiky, do níž se vrátil v roce 1953, kdy jej Moskva dosadila do funkce premiéra. Podruhé se jím stal až během povstání v říjnu 1956 a v předvečer sovětské intervence vyhlásil neutralitu Maďarska a odchod země z Varšavské smlouvy.
Maďarské protisovětské povstání se rozhořelo 23. října 1956. Potlačeno bylo 10. listopadu.
Přenesme se do neklidných podzimních dnů roku 1956. Jaký průběh měla sovětská intervence?
Ve skutečnosti se jednalo o dva zásahy. V tom prvním měly sovětské jednotky již umístěné na území Maďarska pouze pomoci maďarským komunistům „obnovit pořádek“ po masových demonstracích a protestech z 23. října 1956. Jejich akce ale jen podnítila vznik ozbrojených povstaleckých skupin, které pak zvláště v Budapešti kladly houževnatý odpor, již 24. října se Nagy stal premiérem. Na konci měsíce se Sověti dokonce z Budapešti dočasně stáhli, aby se ale jen připravili na masivní intervenci. Tu zahájili ráno 4. listopadu 1956 a odpor povstalců rychle zlomili. Sověti pak na svých tancích doslova dovezli do Budapešti Jánose Kádára, aby v čele dělnicko-rolnické vlády znovu vybudoval staronový komunistický režim.
Jakou podobu měla následná normalizace v Maďarsku, čím se odlišovala od té, kterou pamatujeme z Československa?
Maďarský boj proti sovětské okupaci byl krvavý, střílelo se a zabíjelo – k 16. lednu 1957 bylo během povstání zraněno 19 226 lidí, zemřelo jich 2502. Odsouzeno bylo 14 378 Maďarů, 229 jich bylo popraveno. Na konci 50. let Maďarsko podepsalo s Moskvou smlouvu o pobytu jejích vojsk a také obnovilo všeobecně neoblíbenou kolektivizaci. Na druhou stranu se režim snažil najít nějaký dlouhodobý kompromis pro soužití mezi stranou a společností podle hesla „Kdo není proti nám, je s námi“. Vedle toho ale existoval čím dál volnější prostor pro kontakty se zahraničím či kulturní tvorbu.
Imre Nagy, hrdina povstání, byl popraven v červnu 1958.
V roce 1989 se v Maďarsku lámaly ledy, pozoruhodné je, že v den, kdy byl Nagy rehabilitován, zemřel János Kádár...
Nemocný Kádár byl odstaven do titulární funkce předsedy strany již v roce 1988. Jeho systém již končil. Vznikaly první politické strany, například Svaz mladých demokratů (FIDESz) v čele s budoucím maďarským premiérem Orbánem. Lidé také začali masově demonstrovat, například na podporu maďarské menšiny v rumunském Sedmihradsku či proti plánované stavbě vodního díla Gabčíkovo-Nagymaros. Důležitou roli v maďarském přechodu k demokracii sehrál „revenant“ Imre Nagy. Na jaře 1989 byly exhumovány jeho ostatky a 16. června 1989 byly během televizí přenášeného ceremoniálu na náměstí Hrdinů v Budapešti slavnostně znovupohřbeny. Mrazivou symboličnost celému obřadu dodal fakt, že o necelý měsíc později byla ve stejný den, 6. července, oznámena jak oficiální Nagyova rehabilitace, tak i Kádárovo úmrtí. Přesně 33 let poté, co vypuklo povstání, 23. října 1989, pak byla vyhlášena nová ústava a ukončila vedoucí roli komunistické strany.
SSSR se počátkem 90. let omluvil za vpád do Maďarska. V této době byl Viktor Orbán zřetelně prozápadním politikem. Co ovlivňovalo jeho kroky a politiku směrem do 21. století?
Orbán v určité fázi své politické kariéry pochopil, že pro přesvědčivý volební úspěch musí svou stranu nasměrovat více doprava a „přivlastnit“ si nacionální a konzervativní svět s jeho symbolikou i rétorikou. Pak mu spadl do klína kolaps maďarských liberálů a postsocialistické levice a po drtivém volebním vítězství v roce 2010 mohl zcela ovládnout politické instituce a s novou ústavou si doslova ušít na míru nový politický systém. A konečně v souvislosti s migrační krizí, brexitem a nástupem Donalda Trumpa pochopil, že je pro něj výhodnější, i na mezinárodní scéně, profilovat se proti liberalismu a multikulturalismu, jejich údajnému ohnisku v Bruselu či globálním proponentům v čele s Georgem Sorosem. Z nich si pak stvořil účinného strašáka, s jeho pomocí mobilizuje politický kapitál doma a získává sympatie od podobně naladěných politiků ve světě.
