Vidlemi doplňuji seno do jeslí a venku vyje smečka vlků. V Česku už zase pomalu normální věc. Tesknou píseň psovitých šelem ale najednou přehluší řev lva a do stáje nakráčí velbloud. To už zase až tak běžná scéna na tuzemské poměry není. Tedy pokud zrovna nejste chovatelem v Zoo Tábor.
Zážitek pro dvě osoby o víkendovém termínu nás vyšel na 2900 korun, plus jsme si museli trošku přivstat. Z Prahy jsme vyráželi po šesté, v osm ráno už jsme museli být nastoupení u správní budovy zoo. Na následujících řádcích najdete jen střípky dopoledního programu. Nechceme totiž prozrazovat, co vás během celého zážitku čeká. Rovnou ale říkáme, že to vážně stojí za to.
Velbloudí stíhačka
Naše devítičlenná skupinka se jde nejprve postarat o zdejší kopytníky. Granule neseme třeba lamám krotkým, kozám holandským nebo ovcím cápovým. Až na drzé kozly žádný problém.
Trochu víc musíme přiložit ruku k dílu ve stáji velbloudů. Máme lopaty, košťata a vidle. Bobky a mokré seno patří do kolečka. Kromě úkolů dostáváme od pracovnice zoo i výklad. V táborské zoo žijí velbloudi dva. Starší samec a mladší samička. Dozvídáme se, že velbloudí tělo je dokonale přizpůsobené k životu na poušti. Od hrbu až po řasy. Také nám je vysvětleno, že ve zdejšímu chlívku vládne pevnou rukou mladá paní. Chudák samec už kolikrát spal na záchodě. Fén od velbloudice jsem dostal i já. Při doplňování sena mě přišla hodně zblízka zkontrolovat. Jelikož na mě paní domácí plivla, zřejmě se jí moje práce nelíbila.
Oranžová nálož
Druhá část programu se týká velkých šelem. Vlky arktické si prohlédneme zblízka, ale flákotu masa jim házíme jen přes plot. Stejným způsobem od nás dostává ovoce a zeleninu medvěd baribal. Trochu jiný úkol máme u medvědů hnědých. Zase bereme do ruky lopatu. To, co vypadá jako rozšlápnutá dýně, jsou ve skutečnosti bobky. Bubík, Max a John mají rádi mrkev. Kromě zeleniny jim do kotce dáváme i maso. Když stojíme metr od mříže, za kterou obrovská šelma obědvá, slyším praskat kosti. Flákotu neseme i tygru ussurijskému. Ačkoli máme ve skupině malé děti, nikdo nemá problém na syrové maso sahat.
Bašta pro opice šimrá
Závěr dopoledne patří drobným šelmám a primátům. Skupině surikat nabízíme mrtvá kuřata přímo z ruky. Chvíli se s nimi o kořist přetahujeme. Však si ji musí zasloužit. Ačkoli jim zde žádné nebezpečí nehrozí, jeden z členů skupiny stojí na vyvýšeném místě a ostatní hlídá. Stejně jako ve volné přírodě.
Jako poslední krmíme malpy hnědé. K větvi dávám sevřenou pěst, ve které mě šimrá červ. Malpa už tuhle hru zná. Malou ručičkou mi pěst rozevírá a svačinku si bere. Je to zážitek.
