Luxus, který uskutečnil belgický velkoprůmyslník Georges Nagelmackers, měl jedinou vadu. Končil v rumunském přístavu Giurgiu. Cestující tak museli přestoupit na trajekt přes Dunaj a dále pokračovali obyčejným vlakem do Varny, odkud byli dopraveni lodí do Konstantinopolu. Přímé spojení bylo zavedeno až po pěti letech.
Na vrcholu slávy Orient expres neobsluhoval jednu, ale hned několik tratí s průměrnou vzdáleností 3200 kilometrů, kterou urazil za bezmála 70 hodin. V meziválečném období tedy patřil, když ne k těm nejrychlejším, tak určitě k těm nejpohodlnějším způsobům dálkové osobní přepravy. Jiné než vozy první třídy totiž součástí originálních souprav nebyly, služeb využívala prakticky jen smetánka.
Rezervace lístku byla sama o sobě „jízdenkou“ do vyšší společnosti. Na cestu, která připomínala banket, jste totiž vyráželi se státníky, bankéři, továrníky, extravagantními umělci a filmovými celebritami. Pojily se s tím nejrůznější pikantní senzace a všemožné diplomatické skandály, které vděčně sytily dobový tisk. O nehynoucí proslulost vlaku se postaral i román Agathy Christie Vražda v Orient expresu.
Druhá světová válka a nakonec rozdělená poválečná Evropa přistřihly transkontinentální legendě křídla. V roce 1977 byl provoz fenomenálního originálu ukončen, a jednotlivé soupravy linek Orient expresu zamířily do rukou soukromých přepravců. Vlak jezdíval po různých trasách, některé z nich vedly i přes Prahu.
Pak se provoz ikonického dopravního prostředku na dlouhé roky odmlčel. Znovu se o jeho oživení začalo mluvit v roce 2022 a letos se opět vydaly luxusní vagóny na cesty. Ceny dvou až šestidenních turnusů se pohybují od necelých sto tisíc korun na osobu až po půlmilionovou jízdenku pro jednoho člověka.
Strážce streamu
