„Kouzlení beru jako odpočinek od pracovní zátěže, uniformu oblékám již od roku 2010. Spadnou ze mě věci, které ve službě zažívám dnes a denně, zavřu se do svého světa a odreaguju se. Občas je to ale i stres, třeba když mi to nejde a mám před vystoupením,“ vysvětluje v rozhovoru pro deník Metro Obdržálek.
Jak se člověk stane kouzelníkem?
To je vcelku těžká otázka, ale tak nějak vždy jsem věděl, že chci být kouzelníkem. Jako dítě jsem v televizi poprvé uviděl vystoupení mága Davida Copperfielda, které mě pohltilo. Začal jsem navštěvovat knihovny a vyhledával staré knihy s triky a kouzly. První kouzla jsem předváděl své rodině a kamarádům, kteří byli nadšení.
Pamatujete na své začátky? Jaký byl váš první trik?
Na své začátky si velmi dobře pamatuji, bylo to na konci devadesátých let, kdy jsem propadl světu magie. Můj první trik byl s pěnovými míčky. Jedná se o takové kouzlo, kdy je postupně můžete objevovat, nebo naopak nechat mizet. Můžete je také rozmnožovat – divákovi dáte do ruky jeden míček, který sevře v pěst, a když ji otevře, čekají tam na něj míčky dva!
Vy praktikujete takzvanou mikromagii – co to přesně znamená?
Jde o kouzlení v přímém kontaktu s diváky. Ti se tak stávají součástí mých iluzí. Využívám karty, mince, prstýnky a další rekvizity, dokonalý trik s nimi ale vyžaduje čas – a nejen ten. Také předvádím různé kouzelnické show na pódiu. Jedná se o interaktivní kouzlení pro všechny hosty, kdy si k sobě zvu náhodné diváky a nenásilně kouzlíme společně. Je to velmi oblíbená a vtipná forma, jak pobavit – zapojí se větší množství přítomných hostů. Do programu zahrnuji všeobecnou magii, mentální magii a karetní kouzla.
Kolik času vám zabere příprava na vystoupení? Jak dlouho trvá, než se nějaké nové kouzlo naučíte?
Standardně kouzlím na svatbě, plesu, firemním večírku či oslavě narozenin, takže program pro danou událost mám již vymyšlený. V případě speciálních požadavků jsem flexibilní a podle typu náročnosti se může jednat i o týdny. Kouzlení je náročný koníček, je potřeba mít větší zručnost, naučit se kouzlo trvá od měsíce až po dlouhé roky. Záleží také na tom, o jakou iluzi jde. Pokud si nejsem jistý na tisíc procent, s trikem v uvozovkách ven nejdu. Trénuju před zrcadlem, abych viděl určité úhly a podobně, a pak je ukazuji svým nejbližším. Poté už je předvádím lidem, kteří si mě zvou na své akce.
Jaké jsou vaše cíle? Kam až se můžete coby kouzelník dostat?
Neustále se snažím dosahovat svých cílů. Chtěl jsem být policistou a stalo se, chtěl jsem být kouzelníkem a děje se. Pořád mám v hlavě hodně cílů, které bych chtěl realizovat. Například rád bych měl vlastní divadelní představení a objížděl s tím republiku, ale to je běh na dlouhou trať.
Je nějaké kouzlo, které se do budoucna chcete naučit nebo které ještě neumíte?
Mám onkologicky nemocnou mamku. Kouzlo, které bych se tedy chtěl určitě naučit, je umět lidi uzdravit… To je to nejdůležitější kouzlo.
Jak vás napadlo přihlásit se do Česko Slovensko má talent? A jaký to byl pocit, stoupnout si před porotu a tolik diváků?
Už jako kluk jsem pořad sledoval, vždycky jsem si říkal, že by bylo super se přihlásit, ale pořádně jsem nevěděl, s čím přesně do toho jít. V show už bylo mnoho kouzelníků, a jak je obecně známo, jeden ze členů poroty – Jaro Slávik – kouzelníky rád nemá. Nastal rok 2022, který pro mě byl magický – v životě mě stále doprovází číslo dva, takže jsem to chtěl konečně zkusit. V březnu jsem si podal přihlášku a ono to vyšlo, dostal jsem se až do semifinále, kde jsem v rámci svého vystoupení vzdával hold policistům, kteří zemřeli ve službě. Tréma byla obrovská, jak jsem ale vylezl na jeviště, tak to ze mě opadlo a cítil jsem se jako doma.
Co je podle vás ten opravdový mistrovský kousek?
Myslím si, že opravdový mistrovský kousek se odehrál na počátku devadesátých let, a to iluze létání od Davida Copperfielda. Od nápadu po vystoupení před lidmi mu to zabralo sedm let.
Vy jste povoláním už několik let policista. Je třeba něco, kde se tyto dva světy protínají? Kouzlíte v práci?
Myslím si, že kouzlení a práce policisty se v jistých věcech prolínají. Jako policisté umíme nějak odhadnout lidi, totéž je dobré při kouzlení. Dokážu odhadnout člověka, poznám, jestli se hodí, abych na něm ukazoval kouzlo, nebo mě takříkajíc pošle někam. To se občas stává, lidé jsou různí a ne každému je příjemné být takzvaně oblbnutý. Jak v policejní profesi, tak při kouzlení jsme trochu psychologové. V obojím se snažím o odvedení pozornosti. Navíc na službě je krásné to, že je každý den jiná, a totéž přináší i magie, v ní se také meze nekladou. V práci ale nekouzlím.
Mohou se s vámi čtenáři někde setkat?
Rád kouzlím mezi lidmi na různých akcích. Přednedávnem jsem kouzlil třeba s Láďou Hruškou v Trhových Svinech, kde jsme v rámci projektu Prima Svět slavnostně otevřeli novou naučnou stezku. Kouzelné prostředí. Jsem kouzelník – jednou jsem tady a potom tam. Stačí se dívat kolem… Třeba na sociální sítě.
Létání na jevišti
|
