A jak se vám žilo poslední rok v lockdownu?
Předně, byly vlastně tři. Poprvé jsem zavřela obchod na dva a půl měsíce. Druhý byl také kolem dvou měsíců a teď to bylo skoro půl roku. Na začátku, v první uzavírce, naše zákaznice byly skvělé, když se otevřelo, nakupovaly, aby nás podpořily. Prodávalo se hodně letních šatů, odlehčená móda před létem. To letělo.
Co zase naopak zůstalo v regálech?
Nebyly společenské akce, nekonala se divadla, plesy, módní přehlídky, takže jsem rekordně neprodala večerní šaty. Ale aspoň jsem se trochu víc přeorientovala na casual módu. To se taky nakupovalo. Ale s každým lockdownem to klesalo a klesalo. Ještě na Vánoce se pořizovaly dárky, takže to zase zákaznice přicházely. Ale 28. prosince se zavřelo a otevírala jsem až 10. května.
Bylo to hluché období?
Úplná nula to nebyla, ale zájem opadl rapidně. Ani jsem se nedivila. Občas jsme se se zákaznicemi bavily. „Já bych si něco koupila, jenže není kam chodit, sedím doma,“ znělo z jejich strany nejčastěji. A já jim musela dát za pravdu a neměla bych ani to srdce je nutit, aby si něco kupovaly.
V čem tedy vaše zákaznice trávily lockdowny?
Hodně se teď nosí úplety a samozřejmě i ty takzvané teplákové soupravy. Mikiny s kapucí . To znamená, že pohodlné věci. A ani v tom se svým zákaznicím nedivím.
Nemáte strach, že jim to zůstane? Ne že by to nebyl trend minulých let, ale nyní by to mohlo zesílit.
Určitě si někdo zvykne a myslím, že si lidé zjednoduší šatník. Jenže jakmile bude příležitost někam jít, vyrazit do společnosti, ukázat se, tak jsem přesvědčena, že ženy se chtějí hezky oblékat. Možná čtvrtina zjistí, že existuje ještě něco pohodlnějšího, možná trochu samy zpohodlní, ale strach jinak nemám.
Ovlivní epidemie i módní styl?
Jsou dva trendy. Zjednodušená, pohodlnější móda. Nic nebrání tomu, aby to ale byla móda krásná. Záleží na použitém materiálu, na střihu. To zjednodušení už je znatelné. Druhým trendem je důraz na udržitelnost, na recyklovatelnost. Celosvětově se tomu návrháři přizpůsobují.
Je složitější se přizpůsobit?
Myslím, že větší problém to je pro velké nadnárodní společnosti, které mají dodavatele po celém světě. Také musí řešit, co s oblečením, které se neprodá. To je zátěž pro celou planetu.
To jsou ti velcí. V čem jste udržitelná vy?
Existuje pojem slow fashion. To znamená, že kolekce a jednotlivé kusy oblečení se šijí z kvalitních materiálů, jsou navrhované tak, aby nevyšly hned z módy a zákaznice je nosily ne jednu sezonu, ale několik let, aby jednotlivé kusy mezi sebou kombinovaly. Nepodléhá to trendu na jedno jaro, jedno léto. Nadčasovost.
Přijmou ženy fakt, že si koupí něco, co na sebe vezmou víckrát?
Právě v možnosti kombinovat je přitažlivost. Žena si ráda koupí něco nového, ale nemusí toho být přehnaně moc. Současně nakupuji látky, které se vyrábějí v Evropě, takže jejich uhlíková stopa je určitě nižší než z druhého konce světa. Na to taky dbám. A necháváme věci, které nejsou individuální, šít v Česku. Některé materiály jsou dokonce z recyklovaných vláken. Polyester, který dostal šanci na druhý život. A už není problém šít z biobavlny.
Pánskému oděvnímu průmyslu dala epidemie těžkou ránu. Budou se pánové do hezkých šatů vracet obtížněji než dámy?
Chlapi se také rádi vystrojí. Měla jsem to z první ruky. Manžel měl videohovor a oblékl se k počítači jako na důležitou schůzku. Potřeboval se obléknout hezky psychicky i fyzicky. Mentální hygiena funguje. V domácím oblečení zpohodlníme. Děláme ústupky na každém kroku.
Bude postepidemický módní svět veselejší? Aby si lidé zvedli náladu?
To neumím odhadnout, můj styl je víc do černé, už kvůli tomu, že se soustředím na večerní šaty. Ale dávala jsem na Instagram rozpracované šaty, ostrá lila barva, a měla jsme na to strašně moc lajků. Jestli to ale pak budou zákaznice nosit, to nevím. Kolikrát se stane, že přijde paní, chce veselé barevné šaty – a odchází s černými.
Takže i příležitosti jako Pražské jaro budou i nadále v černé a bílé?
Mění se to. Lidé se přestávají bát jiných barev než zaběhnuté společenské černé nebo tmavé. Pořád ale platí, zvláště u žen, které jsou mírně marnivé, že když si jednu sezonu vezmou na koncert barevné šaty, za rok budou chtít jiné, klidně klasiku. Mohou si vzít totéž, ale znáte to, lidé si dobře pamatují... Ale pozor! A to je také ten udržitelný trend. I celebrity se oblékají do toho, co nosily před pěti deseti lety, předloni. Šaty na jedno použití už nejsou to pravé ořechové. To je ta udržitelnost. Pokud ovšem daná osoba nepřibere.
Když se vrátíme k pohodlné teplákové módě, v ulicích mi, nejen v neděli, chybí lidé, kteří by se oblékli jako na lázeňskou promenádu.
Upadá to, to souhlasím. Životní styl se mění, lidé to nechávají být. Dress code už není tak přísný.
Mikina při vyznamenávání na Pražském hradě je toho důkazem.
Já jsem ráda, když na pozvánce na akci je napsáno, co si máte vzít na sebe, když se tomu nenechá volný průběh.
Jenomže se obávám, že nesprávně oblečeného hosta z akce nevykážou.
Jak kde a jak kdo. Vzpomínám si na minulý česko-slovenský ples – jeden z mužů neměl motýlka, vzal si kravatu. Takže ho u vchodu dovnitř nepustili. Jenže zase byli na takové případy připraveni a motýlka mu půjčili. Bez něho by ale neměl šanci. To je dobré znamení.
Měly by se k hezkému oblékání vést děti odmala? Co třeba i jako součást základní výuky?
Tak jako se učíte stolovat, tak základy oblékání by špatné nebyly. Určitě jsou školy, které na oblékání alespoň nějaký důraz kladou. To ale hovoříme spíš o středních. Současně si myslím, že povědomí o módě je díky médiím dost velké. Jistě, jsou lidé, které nezajímá, co si na sebe vezmou, ale jsou lidé, kteří tím žijou. Jen na to teď nebylo období. Že se zase začneme hezky oblékat a budeme mít radost.
Je něco, co zkušenou módní návrhářku hodně trápí?
Řeknu to takhle. Kromě navrhování je tahle práce také krejčovina a tu musí někdo umět. Dobře umět. Návrhářka sice může vymyslet, co chce, ale někdo to musí umět kvalitně ušít. Je čím dál tím méně lidí, kteří to doopravdy umějí. Na učení se do škol zrovna zájemkyně ani zájemci nehrnou. Bojím se, že to za čas nikdo umět nebude. Hledat nové je obtížné. Kolikrát dělám speciální kolekce a potřebuji další krejčové, abych neměla dlouhé termíny dodání. Takže sháním schopné švadleny. Dávám si často inzeráty, především do Metra. Značka: hledám krejčovou. Jenže s čím dál větším úsilím a s čím dál menším úspěchem.
