„Se dvěma vrtulníky W-3A jsme létali 24 hodin ve dne i v noci, lidi jsme tahali palubním jeřábem z oken, vikýřů, balkonů i střech. Za týden jsme zachránili zhruba 112 lidí přímou evakuací palubním jeřábem ze zatopených budov,“ vzpomíná. Lidé, které voda ohrozila, reagovali různě. Někteří záchranářům děkovali, jiní obavy z evakuace zapíjeli na ještě suchých půdách svých domů. „Jeden člověk se dokonce vydal na koni do rozvodněné Vltavy. Dodnes si pamatuji, jak jsme pro něj kousek za Kralupy letěli. Vytáhli jsme ho z vody a kůň, spokojený, že už ho nic netíží, bez problémů sám doplaval k břehu,“ líčí pro web Army.cz jeden z kuriózních zážitků major Bohuněk.
Vlček sepsal zážitky prvního dne nasazení 12. srpna do podrobné zprávy. Vzpomíná v ní, jak je při noční záchraně lidí v chatové osadě u Nezvěstic na Plzeňsku ohrožovalo elektrické vedení vysokého napětí. „Viseli jsme asi 20 metrů nad budovou, byla tma, hustě pršelo, foukal silný boční vítr. Za domkem byl svah s obrovským převýšením, kolem vysoké stromy, před námi dráty vysokého napětí. Za pár minut se nám naštěstí podařilo lidi vytáhnout na palubu,“ zaznamenal si do deníku. Píše v něm i o rozčilení hasičů, když se dozvěděli, že zachránění si ještě za světla v klidu odvezli svá auta na kopec a pak se vrátili zpět do chat, které o několik hodin zaplavila rozvodněná Úslava.
Vojáci ale lidi nezachraňovali jen ze vzduchu, většina pomáhala na zemi – jako major Patrik Strosser, vedoucí oddělení podpory Krajského vojenského velitelství České Budějovice, který byl během záplav velitelem vozu Tatra T815 na českobudějovickém letišti. Armáda tehdy společnosti Eurotel pomáhala na tatrovkách rozvážet nejrůznější materiál včetně vysílačů.
„Tatrovky byly jediné, které dokázaly těmi metry vody bezpečně projet. Dodnes na tyhle vodní tanky nedám dopustit. Na silnice jsme neviděli, ty byly úplně pod vodou. Ještěže městem vedou troleje, které nám ukazovaly cestu,“ dodává Strosser.
