Jsme doma čtyři. Tedy s kočkou je nás pět, ale tu nepočítejme. Take ena, já, kakraholt a hacafark. Kakraholt je mladí synek, hacafrak ten starí. Semotamo s dětmi pomáhá babička, děda, paní na hlídání... já pracuji a ena se stará o domácnost a chválí mě za včasné příchody. Je nás tedy na vechno to hemení kolem celkem dost, ale vdy k večeru je nae dospělá jednotka tak unavená, e v naprosté větině případů ena usne s kakraholtem a já pokud nemám večerní povinnosti si čtu s hacafrakem, abych po jeho (a někdy i mém) usnutí padnul rozlámaný na gauč. Kolikrát mám jetě něco psát či vyřizovat ímejly, ale není síla. Jen relaxuji u televize.
Vůbec si tedy nedokáu představit, jak to dělají eny matky-samoivitelky?! Jsou na vechno samotné, finanční situace mnohdy není příznivá, únava musí být monstrózní, vyhlídky velijaké... Nedávno v rádiu vysílali pořad s touto tematikou a velmi pěkně tam hovořila děvčata, která zaloila projekt Fandi mámám!.
A já jim začal fandit také. Tedy fandil jsem jim odpradávna, protoe být na vechnu tíhu ivota sám, s tím, e děti rostou, mají své potřeby a tuby a kadý soudný rodič chce pro ně to nejlepí... Hluboká poklona před těmi mámami.
Na webu www.fandi mamam.cz jsou konkrétní eny a jejich příběhy, některé mají i tři či dokonce čtyři děti!!! A co se děje, kdy máma onemocní? Nemusí jít o závanou nemoc... sám vím, jak jsem mimo, kdy mě krábe v krku nebo mě bolí zub. Přeji vem statečným enám samoivitelkám pevnou vůli a sílu bojovat. A na mue apeluji kdy u jste otec kakraholta nebo hacafraka, a potupně od nich odejdete, tak je alespoň maximálně podporujte.
