Před volbami se roztrhl pytel s různými formami spojenectví – ať už klasickým vytvářením formálních volebních koalic, spojenectví postaveném na kandidatuře jedné strany s podporou a účastí stran jiných či vytváření volebních stran složených
z různých malých subjektů. Příkladem první varianty je – byť už asi jen formálně – zatím ještě stále platná volební koalice KDU-ČSL a STAN. Druhou variantu představují například ODS s podporou Soukromníků, či TOP 09 s podporou Liberálně ekologické strany. Třetí příklad reprezentuje několik samozvaně vlasteneckých stran kandidujících pod hlavičkou Rozumní. Vytváření předvolebních aliancí není ničím novým ani ničím nepochopitelným. Každá kandidující strana má přirozeně snahu maximalizovat zisk. A malé programově blízké strany jí mohou ubírat hlasy. Zda se tím skutečně posílí volební potenciál takového subjektu, je ale otázka na individuální posouzení. Žádné obecné pravidlo neexistuje
a už vůbec nelze kalkulovat s mechanickým součtem podpory pro jednotlivé subjekty samostatně a vyvozovat z toho, jakou podporu bude mít případné spojenectví. Problém může nastat i po volbách, pokud se některé z těchto „složených“ volebních uskupení stane součástí vlády. Nutno podotknout koaliční vlády. Pravděpodobnost, že by jeden kandidující subjekt získal sám většinu, je totiž malá. Vstoupí-li tedy volební koalice jako jeden subjekt do koalice vládní, vznikne nám vlastně koalice složená z aliance (nebo dokonce několika aliancí). Vláda pak může být mnohem pestřejší, než se na první pohled zdá.
