Nová deska je hodně pestrá, jsou v ní různé polohy a nálady. Byl to záměr?
Možná je to i tím, že na desce dělali dva producenti – Martin Ledvina a Honza Balcárek. Já se snažím o pestrou hudbu, ale ať má vše určitý koncept a jasnou tvář v rámci grafiky, klipů a koncertů. Některé písně jsou inspirovány irskými melodiemi, některé lidovkou a jiné třeba vycházejí až z punkrockových melodií, ale hraných akusticky. Na albu je asi polovina věcí s mandolínou, na kterou jsem přešel z akustické kytary.
Od letoška hrajete s kapelou, je to velká proměna? Projevilo se to na desce?
Ano, je to první kapelní deska. Lidé už mi říkali, že je i dospělejší než předchozí, která byla hodně rozjuchaná.
Proč ta změna, už jste nechtěl hrát sám?
Přesně tak. Když člověk odehraje za rok třeba 150 koncertů, tak už samota začne lézt člověku trochu na mozek. První rok jsem měl spousta nápadů, postupem času jsem ale došel do stavu, že už mě skoro nic nového nenapadalo. Cítil jsem, že se potřebuji podělit o energii na pódiu s dalšími lidmi, tak jsem dal do kupy kapelu. Kluci mě podrží, když jsem vyšťavený.
Na novince máte také většinu vlastních textů, to byl také značný posun, že?
Pro mě zásadní. První dvě alba jsme psali s Pokáčem, kterého jsem kdysi náhodou objevil na Bandzone.cz. Jeden bez druhého bychom nefungovali. V jeden moment jsem se rozhodl, že je na čase psát písničky kompletně sám. Cítil jsem, že ta autenticita je důležitá, přece nikdo nechce mít dva Pokáče. Řekl jsem si, že je lepší se prezentovat tím, co žiji, a dostávat to do textů. Třeba jsem napsal na Facebooku náhodou někomu, ať mi pošle tři slova a hudební styl, a já do hodiny musel složit písničku. Takhle jsem jich složil asi sto a dělal jsem to, abych se naučil psát. Ed Sheeran říká, že ať dělá člověk cokoliv a věnuje tomu deset tisíc hodin, bude v tom dobrý.
Je něco z těchto pokusů také na desce?
Ano, je tam písnička Josefe, která vznikla tak, že mi do mého pořadu v rádiu napsal posluchač, řekl mi tři slova a já do hodiny napsal hudbu, text a v rádiu ji zahráli. Pak jsem ji začal hrát na koncertech a měl jsem slušný ohlas.
Hrajete na různé nástroje, přispěl jste více na albu, i když už máte kapelu?
Snažil jsem se. Baví mě hrát na vícero nástrojů. Třeba v písničce O to tu de jsem si kromě baskytary nahrál všechny nástroje. Dokonce na ni bude videoklip a měl by to být další singl. Někdy prostě fungují jednoduché písně, jako byla V naší ulici. Takže si myslím, že nejde cíleně napsat hit. Aspektů, které to můžou ovlivnit, je totiž strašně moc.
Vyrážíte na turné, chystáte na pražský křest hosty?
Ano, bude tam Pokáč a Michal Horák, se kterými si navzájem poslední dobou na křtech hostujeme. Desku pokřtí Kuba Ryba z kapely Rybičky 48, se kterým se známe od mých asi třinácti. Vystoupí se mnou i moje žena, která mi bude hrát na klavír i zpívat.
Když jste zmínil Pokáče a Horáka, vrací se opět vlna písničkářů?
Jsem o tom přesvědčený, myslím, že jsem se na té vlně také svezl. Lidé si chodí na koncerty opravdu zazpívat. Tu vlnu odstartoval Tomáš Klus. Lidé se zase začínají zaposlouchávat do textů.
Kolik nových písní budete na koncertech hrát?
My se rozhodli na jaře k razantnímu kroku, že jsem playlist na koncertech postavil hodně na nových písních i s rizikem, že lidi budou třeba otrávení. Ale řekl jsem si, že je musíme odzkoušet a nelituji toho. Utříbilo to i můj názor, které písně dát na desku.
Co chystáte příští rok?
Vždycky mám takovou vizi, kterou sepíšu, a ona se pak plní. Na příští rok chystáme koncert v Lucerna Music Baru a s Čechomor zase turné.
Zkoušel jste přechod po žhavých uhlících. Máte nějaký cíl v experimentech?
Poté, co jsem se ženou požil jed z halucinogenní žáby, bylo to tak silné, že jsem se zklidnil a jsem víc racionálně smýšlející člověk.
