Pořad, alespoň podle jeho tvůrců, stojí právě na jejich brilantním a mnohdy velmi specifickém smyslu pro humor, pohotové reakci i enormním nadšení vás vtáhnout do ringu a donutit vás bojovat po boku vašich favoritů. Nebo se aspoň pořádně zasmát. Tentokrát nebude v show chybět ostřílený herec, moderátor a stand-up komik Daniel Čech, kterého si kolegové občas dobírají kvůli jeho vysoké postavě.
„Já měřil celý dospělý život 198 centimetrů. Pak mi najednou všichni začali říkat: Ty jsi nějak vyrost, ne? Mávl jsem nad tím rukou. Ale když mi to pak řekla čtyřiadevadesátiletá paní Kopečná u nás v baráku, tak jsem se přeměřil a bylo tam dvě stě. Prý když člověk začne cvičit, tak se tělo jinak poskládá. Takže kdo chcete být vyšší, začněte cvičit,“ radí Čech.
Do povědomí veřejnosti jste se dostal jako stand- -up komik z pořadu Na stojáka. Když se podíváme do historie, nejprve jste studoval na dopravní škole, potom pár let na Vysoké škole ekonomické (VŠE) a následně na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU). Co a jak vás dovedlo až k současné profesi?
Měl jsem to nalajnované, po VŠE naskočím do práce, podnikový management, firemní auto a hromady peněz. Jenže pak jsem potkal holku, co chtěla být herečkou, ta mě dotáhla na kurzy a už to jelo. Z firemního auta a hromady peněz se začal rýsovat pobyt na ubytovně se šesti dalšími začínajícími herci v nějakém oblastním městě oplývajícím divadlem. Dostal jsem se na DAMU, což byl zázrak, neb jsem měl jen jeden pokus. Kdyby mě nevzali napoprvé, čekal by mě úprk do Holandska a nový začátek. Ale vzali mě, na VŠE jsem to zatáhl a naskočil na koně.
Docela změna, ne?
Super to bylo! Z ekonomky jsem byl zvyklý na předměty jako makroekonomie, statistika, operační výzkum. A teď jsem najednou měl šerm, akrobacii a jízdu na koni!
Co bylo pak?
Ve druháku jsem na nástěnce potkal inzerát: „Přijďte zkusit konkurz do pořadu Na stojáka!“ To byl tak rok 2006. Tak jsem ho strhnul, aby tam bylo co nejmíň lidí, šel jsem tam a už jsem tam zůstal. Začátky byly divoké, nikdo tenkrát pořádně nevěděl, jak by to mělo vypadat, ani to nikdo nehlídal, takže vznikaly hromady skečů, scének a písniček, všechno možné kromě stand-upu. Dobře, ten tam taky trochu byl. Ale časem se to překlopilo do čistokrevného žánru stand-up comedy, tak jak ho známe. Když jsme začínali na prvních konkurzech, nikdy by mě nenapadlo, že s Karlem Hynkem a Lukášem Pavláskem jednoho dne od HBO koupíme značku Na stojáka a bude naše. Teď hrajeme živá představení po republice i v cizině, vystupujeme na firemních akcích, máme vlastní natáčení a YouTube kanál, jsme i na dalších platformách.
Hovoříte několika cizími jazyky. Jaké to jsou a zkoušel jste si je někdy procvičit i v rámci žánru stand-up comedy?
Vyrůstal jsem v Holandsku, táta byl diplomat, takže cizí jazyky kolem mě odmalička poletovaly a já jsem si vždycky nějaký schramstnul. Napřed angličtinu a trošku holandštiny. To šlo dobře k sobě, protože v Holandsku běží všechno v originále s holandskými titulky. Pak jsem zblajznul ruštinu, která se mi dnes výborně hodí, když chci pomoct někomu z Ukrajiny. Na střední mi před pusou levitovala němčina, té jsem si taky odkousnul. No a loni jsem v Mexiku zjistil, že jsem asi Mexičan, bylo mi tam strašně dobře a se všemi jsem se domluvil, ač neumím španělsky. Ale dělám, že umím, a to stačí. No a kdyby na to přišlo ve Vietnamu, napočítat do pěti, poděkovat a rozloučit se bych uměl.
Jako herec jste si zahrál mimo jiné i ve filmu Poslední prázdniny s Gerardem Depardieuem. Vzpomínáte na natáčení? Je třeba nějaká vtipná vzpomínka, která se k němu váže?
To byl mega zážitek! Můj první film a hned jsem měl scény s Gerardem Depardieuem, ještě ve francouzštině, ze které neumím ani slovo. Ale dělal jsem, že jo, a stačilo to. Gerard byl roztomilý, přivezl si čtyřicet lahví vlastního vína, které za týden vypil, pobíhal po place, masíroval holkám ramena, smál se a kvičel u toho. Poslední den ho přímo na place sebrala policie, dali mu pouta, to už se moc nesmál a ani toho kvičení nebylo tolik. Všechno ztichlo. Pak se ukázalo, že je to jen vtip, tak se zase rozsvítil a rychle pozval jednu holku k sobě do Francie.
Co říkáte na názor, který občas zaznívá, že komediální žánr stand-upu se už vyčerpal? Myslíte, že je na tom něco pravdy?
Tak to jsem zatím neslyšel. Myslím, že je to přesně naopak, žánr stand-up comedy čile vzkvétá a daří se mu líp než kdy jindy. Když si člověk není jistý, jestli je někdo out, doporučuju ho překouknout zase za pět let. Buď tam bude progres, „stejnství“, anebo to už nebude dělat.
Kdo to dělá u nás nejlépe? Myslím stand-up, ne překoukávání.
Určitě musím jmenovat Karla i Lukáše, a to nejen proto, že bych dostal nasekáno, ale protože jsou prostě na špici a udržují si za ty roky vysoký standard kvality a k tomu pořád píšou nové věci. A aktuálně má třeba super formu Vojtaano.
Čemu se aktuálně věnujete? Na čem pracujete?
Tento týden jsem třeba dělal Na stojáka v Brně a dvoják v klubu Metro. Včera jsem si udělal dovolenou a večírek, a dneska hraju Na stojáka v Klášterci. V sobotu jedu zase do Brna moderovat městský ples. V neděli fotbálek a pivečko a pak se budu chystat na moderování konference v angličtině, co mám příští týden.
Kde vás mohou fanoušci vidět nebo i potkat?
Vidět mě můžete v představeních Na stojáka, tam se dám i potkat. V Praze je jistota Anděl, tam se dám potkat při potyčkách se zloději.
V K.O.MICI vás uvidíme v týmu s Ester Kočičkovou a Jakubem Žáčkem. Jak se vám spoluimprovizovalo?
To byla jízda! Ester i Jakub jsou vynikající, hrálo se mi s nimi hezky. Nechávali jsme se hodně unášet, doufám, že většinu doby jsme strávili nad hladinou. Nejvíc mě bavil freestyle rap, tam jsem se utrhnul a porazil soupeře i v tanci. A tím myslím mlácení sebou po podlaze.
