Jak těžké bylo přemluvit osobnost, jako je David Koller, aby si někoho pustila k tělu?
Když jsem mu před dvěma lety navrhl, abychom spolu vytvořili knižní rozhovor, poměrně rázně to odmítl. Řekl mi, že pár podobných nabídek už dostal. S jedním novinářem dokonce už začal na něčem podobném pracovat, ale neměl z toho dobrý pocit a spolupráci brzo ukončil… A že je muzikant a o publicitu takového druhu nestojí. Vzal jsem to jako fakt. Nicméně při dalším setkání jsme o tom mluvili znovu. Já Davidovi vysvětloval, jak bych si to celé představoval, a jeho to začalo zajímat. Až nakonec kývl. Ale přemluvit ho? Osobnost jako on k ničemu přemluvit nejde. Buď s něčím souzní, nebo ne.
Jak je v knize upřímný?
Za ty dva roky jsem ho poznal docela zblízka. A taky jeho přítelkyně, část rodiny, všechny tři syny, bývalou manželku, některé přátele... Zažil jsem ho v různých interakcích. A můžu říct, že David je upřímný člověk. A to i v naší knize. Pokud se mnou o něčem nechtěl mluvit, tak o tom nemluvil. Když chtěl z rukopisu něco vypustit, vypustili jsme to. Většina našich rozhovorů se však do knížky dostala, a kdo ji přečte, sezná, že David poodhalil své ledví na nejednom citlivém místě: od dětství přes divoká, slávou a drogami hýřící 90. léta až po zklidněný, zralý dnešek.
Je kniha spíš životopisem, povídáním si, bilancováním, či filozofováním nad životem a kariérou?
Neměl jsem v úmyslu vytvořit lineární „životopis“ Davida Kollera ani knížku postavenou na informacích, které si může každý snadno vygooglovat. Chtěl jsem nahlédnout do Davidovy duše, smím-li to vyjádřit tak vzletně. A vážím si toho, že mi to dovolil. Byť občas řekl „ale co ti tu teď povídám, tam nedávej“, což pro mě bylo naprosto v pořádku – upřímnost jistě není totéž co exhibicionismus. A Davidovou ambicí zase bylo, aby už nikdy nemusel s novináři mluvit o svém soukromí. Těší se, že pokud se ho na to budou ptát, odkáže je na knížku.
Jak probíhala tvorba knihy?
Většinu jsme natočili v jeho domě v Mikulově, něco v jeho bytě v Praze a zbytek v autě, na cestách mezi těmito místy. Po koncertech jsem s ním nejezdil. A v jeho mikulovském či pražském studiu jsme spolu spíš jen tak nezávazně „kecali“ (byť i to jsem si občas nahrával) nebo zkoušeli napsat nějakou písničku. Důležitou součástí knížky je šestašedesát odpovědí na otázku: „Kdo je David Koller?“ Jejich autory je pestrá škála lidí. Od některých rodinných příslušníků přes muzikanty a další umělce až po lidi z odlišných oborů, jako například Daniela Drtinová či Karel Schwarzenberg. Zmínit musím i fotografie: mnohé jsou z rodinného archivu a nebyly dosud publikovány. Spousty záběrů s Davidovými osobitými popisky.
Zvláštní je i název knihy, jak jste k němu došli?
Hned na naší první pracovní schůzce mi David náhle řekl, že na jeho e-shopu jsou kromě muziky na prodej taky dámská trička, která mají na hrudi nápis Who The Fuck Is David Koller? A že by to byl dobrý název knížky. Rozesmálo nás to. Postupně jsme si nápad ale oblíbili natolik, že nakonec vyhrál.
