Chvíli přemýšlí nad otázkou, jestli zkušeností z mnohaměsíční práce na covidovém oddělení nelituje, nebo by si raději tuto zkušenost odpustila? „Kdybychom to nemuseli vůbec absolvovat, nezlobila bych se,“ říká nakonec smířlivě Lenka Konečná, zdravotní sestra z pražské Všeobecné fakultní nemocnice (VFN).
I přesto, že si lidé, se kterými po celou dobu pracovala a stále pracuje, dokázali obětavě pomáhat, že je spojilo společné nebezpečí i úsilí o záchranu životů, zřejmě by, pokud by měla možnost o tom rozhodnout, podobnou zkušenost oželela.
Některým lidem prázdné ulice potěšily duši
I přes každodenní riziko nákazy, těžce zasažené a umírající pacienty patří k té šťastné skupině zdravotníků, kteří přestáli všechny vlny koronaviru v relativní psychické pohodě. „Většina lidí v populaci, a to nejen mezi zdravotníky, přestála epidemii bez pocitů úzkosti nebo jen s minimálními následky,“ potvrzuje Martin Anders, přednosta Psychiatrické kliniky VFN, výsledky rozsáhlé studie. Ta porovnává vývoj psychických problémů od roku 2014 a srovnává je s výskytem během epidemického období.
Větší či menší míru úzkosti zaznamenala studie asi u patnácti procent z více než tisícovky dotazovaných lidí. Naopak více než sedmdesát procent uvedlo, že se s ní nepotýkají nebo jen zcela okrajově. „Některým lidem naopak epidemie prospěla, pochvalovali si prázdné ulice, celkový klid,“ říká Anders s připomínkou, že se jedná o malý zlomek populace.
Průzkum dělala agentura STEM/MARK jak mezi „civilisty“, tak mezi lékaři, protože obě skupiny prožívaly koronavirus v jiných podmínkách a prostředích. Kupodivu bez vážných psychických následků se ve většině případů covid nepodepsal na těch, kteří si nemocí prošli. Depresivní nálady se u pacientů ve velkém neprojevily.
Černé myšlenky mohou teprve na lidi přijít
V rámci průzkumu odpovědělo na otázky i více než 3600 lékařů a další zdravotníci, především sestry. „Minimální nebo zcela nízkou míru úzkosti jsme zaznamenali u takřka devadesáti procent zdravotníků,“ vypočítává klinický psycholog Radek Ptáček. Současně doplňuje, že detailně se teprve budou zpracovávat další údaje, které uváděli například ti zdravotníci, kteří se osobně setkali s úmrtím na covid ve svých rodinách nebo mezi spolupracovníky. „Jejich hodnocení může být samozřejmě méně pozitivní,“ připomíná klinický psycholog.
Uspokojivý psychický stav české populace včetně té lékařské však nemusí být konečný. Rozvoj úzkostí a depresivních stavů se může projevit až se zpožděním. „Když prožijete nějaké trauma, obtížnou a stresující situaci, může to člověka přivést do ordinace s odstupem dnů, týdnů i měsíců,“ říká známý psychiatr Jan Cimický. Je to však silně individuální a podle Cimického mohou být stresy horší, jestliže si je lidský mozek připustí a uvědomí až s delší časovou prodlevou.
Radek Ptáček počítá s tím, že konečná čísla se proto mohou změnit někdy na podzim.
Strážce streamu
