V souvislosti s takzvaným Klimatickým plánem se ale také hovoří o nepohodlích, která závazek Pražanům v budoucnu přinese. Například o zpoplatnění vjezdu do centra Prahy. Hlubuček nejen Metru vysvětluje, že mýto neřeší on, ale jeho kolegové z magistrátu. Opozice ovšem tvrdí, že právě mýto, které mají Pražané začít platit již za pár let, poslouží jako nutný zdroj příjmů pro uskutečnění klimatických závazků.
„Odhad nákladů na všechna navrhovaná opatření je zhruba na 230 miliard a počítáme, že budou financována převážně z dotačních programů EU jako například Evropský fond pro regionální rozvoj. Část financí chceme získat z národních dotací nebo skrze investice městských společností,“ říká pro deník Metro Hlubuček.
Boj se změnou klimatu vyžaduje dle vašich slov širší změnu fungování města a myšlení lidí. Popsal byste čtenářům, proč je z pohledu snižování emisí CO2 významné rozumné nakládání s odpady?
Na rozdíl od velkých energetických nebo teplárenských zdrojů, které leží vesměs mimo území hlavního města, je producentem odpadu každý z nás. Každý má přímý vliv na to, kolik odpadu v Praze vyprodukujeme a jak se s tímto odpadem rozhodneme naložit. Samozřejmě ideální situací je vzniku odpadu zcela předcházet, nebo jej alespoň minimalizovat. Snížení objemu odpadu ve městě a lepší nakládání sním není jen o samotném numerickém snižování produkce CO2. Je to především o zlepšení kvality života všech obyvatel Prahy.
Dobře. Je ale jasné, že obyvatelé a podniky ve městě budou vždy určitě množství odpadu produkovat.
Samozřejmě že ano. Je třeba si ale uvědomit, že i samotný odpad, když už vznikne, má velký potenciál. Zkusme se inspirovat v přírodě. Ta žádný konečný odpad neprodukuje. Vše koluje v nekonečném cyklu. Proto významnou částí naší strategie v boji se změnou klimatu je hledání způsobu, jak vytvořit podobný oběh právě při nakládání s odpadem, který ve městě vzniká.
Můžete být konkrétní a uvést nějaký příklad?
Už nyní získáváme při spalování odpadu energii. Nicméně při energetickém využití odpadu nám vzniká další odpad – škvára. Na tu současná legislativa pohlíží jako na odpad a my ji odvážíme na skládku v Benátkách na Jizerou. Přitom díky výzkumu a vývoji moderních technologií je možné ze škváry dnes dále separovat kovy a přeměnit škváru na stavební surovinu, která může nahradit těžené přírodní suroviny. Takto očištěná škvára má prokazatelně dobré vlastnosti pro stavebnictví – a to jako podkladová vrstva v pozemních komunikacích. Jenom malešická spalovna vyprodukuje ročně 65 až 70 tisíc tun škváry, kterou bychom takto mohli využít dále jako surovinu místo odvezení na skládku.
Co tomu v současnosti tedy brání?
Především legislativa. Stavební využití škváry v tuzemsku dosud není možné. Je třeba, aby se změnilo legislativní zařazení škváry z odpadu na surovinu. Samozřejmě za splnění přísných ekologických požadavků a norem. Také se bavíme skutečně o vysoce inovativním postupu. V Evropě je tento příklad oběhového hospodářství v praxi, pokud vím, v Kodani. Praha by se takovýmto projektem dostala na skutečnou inovativní špičku mezi evropskými metropolemi.
Vaši kritici vám vytýkají finanční nákladnost vámi navrhovaných opatření v klimatickém plánu. Hovoří o tom, že váš boj za snížení emisí CO2 si vyžádá neúměrné prostředky.
V případě malešické spalovny odhadujeme investici na celou linku pro separaci kovů ze škváry na cca 250 milionů korun. V tuto chvíli se dokončuje studie proveditelnosti. Je třeba si ale uvědomit, že místo odpadu, za jehož skládkování platíme, bychom získali surovinu. V případě stavebního využití škváry úspory za skládkování až 45 milionů korun ročně. Tržby za prodej vytříděného kovu odhadujeme na 40 až 80 milionů. Takže se bavíme o návratnosti v rozpětí čtyř až devíti let. V Kodani se podobná linka zaplatila za čtyři roky.
Takže kritici podle vás nemají pravdu?
Není prostě pravda, že přechod na zelenou ekonomiku a ekologické procesy ve fungování města jsou neúměrně nákladné a ekonomicky se nevyplatí. Je to přesně naopak. Nebavíme se tedy zdaleka jen o ekologických přínosech, ale také o významných ekonomických přínosech.
Kritizován je také Klimatický plán jako takový. Ten byl pro Prahu závazně schválen současným vedením města. Pokud by vám však čistě teoreticky skončilo volební období příští rok, musí ho i tak Praha bezpodmínečně dodržet?
Do voleb zbývá něco málo přes rok, a nikdo tedy logicky nemůže vědět, jestli dostaneme šanci ve vedení města pokračovat. Ovšem podstatná část opatření v Klimatickém plánu je nevyhnutelná a bude ji muset realizovat jakékoliv vedení hlavního města. Za sebe můžu slíbit, že kdokoliv přijde po volbách, najde na mém stole celou řadu připravených či rozpracovaných projektů. Samozřejmě doufám, že v jejich realizaci budu moci pokračovat.
Petr Hlubuček, pražský zastupitel za STAN a starosta městské části Praha-Lysolaje
Existují další projekty, které mohou mít výrazný efekt na snížení CO2 v Praze?
Když zůstanu u odpadového hospodářství, protože skutečně to není jen o energetice, tak dalším příkladem oběhového hospodářství je sběr gastroodpadu a bioodpadu. Gastroodpad produkovaný domácnostmi a restauracemi by mohl například zajišťovat palivo pro celou svozovou flotilu Pražských služeb. A to díky možnosti přeměny zbytků jídla v biometan. Pilotní projekty ke zjištění životaschopnosti takového projektu již probíhají na území městských částí Praha 5, 6 a 7. S tím souvisí záměr výstavby vlastní bioplynové stanice. V současné době prověřujeme možné lokality a technologická řešení.
Hovoříte o projektech, které město teprve chystá. Zároveň, ale magistrát mluví o potřebě zapojit veřejnost a získat ji pro váš plán snížení emisi. Jak to chcete udělat?
Chceme, aby se veřejnost mohla v maximální míře zapojit a přímo se podílet na zlepšení životního prostředí a kvality života ve městě. Už dnes mohou občané například odložit nepotřebné věci, jako nábytek, hračky, sportovní vybavení, nádobí nebo knížky, v takzvaných RE-USE pointech. Místo toho, aby lidé věci, které mají stále svou užitnou hodnotu a mohou i nadále plnit svou původní funkci, vyhodili do komunálního odpadu, mají možnost je bezplatně v RE-USE pointech odevzdat. Město se pak postará o jejich další využití.
Co se s takovými věcmi potom děje?
V první fázi je nabídneme neziskovým a charitativním organizacím. Pokud ty do čtrnácti dnů neprojeví zájem, je věc nabídnuta bezplatně široké veřejnosti prostřednictvím speciálního webu. Myslím, že tato myšlenka je velmi uchopitelná pro obyvatele a je dobrým způsobem, jak lidem ukázat základní myšlenku oběhového hospodářství.
Kritizovaná strategie
|
