Vizuální podoba Antonia s osamělým Georgem zmátla i nejznámějšího odborníka na galapážské želvy Petera Pritcharda. Ten se při své návštěvě Zoo Praha v roce 2000 domníval, že v Antoniovi objevil druhou pintskou želvu na světě, a zmiňoval ho ve svých odborných pracích. Až test DNA provedený na univerzitě Yale potvrdil, že Antonio je želvou sloní pinzónskou, nikoliv pintskou.
Samice se nerodily
Pintské želvy vymřely po vybíjení námořníky. "Zbytková populace, která přežila v hornaté části ostrova, produkovala pouze samce. Poddruh tak nejprve vymřel po přeslici a teď po úhynu osamělého George i po meči," vysvětlil kurátor plazů pražské zoo Petr Velenský. Po vymření pintského poddruhu se želva pinzónská , jejímž představitelem je pražský Antonio, stala druhou nejohroženější želvou na Galapágách hned po želvě sloní espaňolské. Dospělých pinzónských želv, které se nerozmnožují, žije na Galapágách stovka. Dalších 290 mláďat bylo na ostrov Pinzón vráceno po odchovu v lidské péči.
Pinzónské želvy ohrožují nepůvodní živočichové, přes 50 let se tam zřejmě žádné želvě nepodařilo přežít stádium vejce nebo malého měkkého mláděte. Z tohoto pohledu je Antonio jedním z nejvzácnějších zvířat v Zoo Praha. Do pražské zahrady přišel z Kolína nad Rýnem v září 1995. Žije v Pavilonu velkých želv společně s želvou sloní santacruzskou - Eberhardem a s želvami obrovskými. Antonio je jedinou želvou svého druhu v Evropě, která má sedlovitý krunýř. Tento tvar krunýře mu umožňuje natáhnout hlavu do výšky a okusovat listy keřů a kaktusy. Genetická výbava Antonia je velmi cenná, avšak dlouholetý chov v lidské péči ho zatím vyřazuje z možnosti přímého návratu na galapážské ostrovy.
