Rozhovor: Málem jsem se pozvracel v limuzíně, říká Pattinson

Cosmopolis Premiéra: ve čtvrtek Režie: David Cronenberg Hudba: Howard Shore Hrají: Robert Pattinson, Paul Giamatti, Juliette Binoche

Stmívání a teď Cronenberg. Tyhle dva filmové světy snad nemohou být víc vzdálené. Je Cosmopolis startem nové kariéry?
Už jen to, že tu jsem a že jsem součástí toho filmu, je skvělé. A hodně jsem si užil festival v Cannes, kam jsme díky tomuhle filmu jeli. Co se týče mé kariéry, je to určitě začátek něčeho nového. Natáčení Cosmopolisu mi dalo víru v sebe sama, odteď se budu zaměřovat jen na projekty, které mě opravdu zaujmou.

Vaše kariéra začala v Anglii, pak jste odešel do Hollywoodu. A odtud jste se dostal do Cannes. Myslíte, že to je sen každého mladého herce?
Asi ne. Tedy alespoň do chvíle, dokud jeho film nevyberou, aby se v Cannes pouštěl. Ve Spojených státech se o tenhle filmový festival moc lidí nezajímá a i v médiích má velmi malé pokrytí. Je to spíše událost evropského filmového průmyslu. Třeba v Londýně se festival v Cannes bere jako obrovská událost. Zvláštní třeba je, jak tu diváci po skončení projekce často a dlouho tleskají ve stoje. Šel jsem se podívat na film Na cestě (Sur La Route) a byl jsem úplně uchvácený. V Americe se lidi zvednou a odejdou hned ve chvíli, kdy se objeví závěrečné titulky. Ptal jsem se Davida Cronenberga, co by se stalo, kdyby obecenstvo Cosmopolis vypískalo. Museli bychom tam stát taky dvacet minut?

Očividně patříte mezi fanoušky Cronenbergových filmů. Je pravda, že jste přijal jeho nabídku, aniž byste předtím přečetl scénář?
Absolutně. Nedávno se mě můj agent zeptal, jestli jsem připraven hrát v dalším Cronenbergově filmu. Odkýval jsem mu to bez přemýšlení. Ale u Cosmopolis jsem četl scénář už rok před tím, než mi nabídli roli, a myslel jsem si, že je úžasný. Od první chvíle, kdy jsem si to přečetl, jsem cítil nějaké spojení s tím tématem. Jako by se mě to nějak týkalo. Nevím proč.

Cronenberg nechtěl, abyste na svou roli zkoušel. Říká, že chtěl vidět, jakým směrem se film bude ubírat při natáčení. Nevyděsilo vás to?
Chápu, proč to tak dělal. Je to velmi komplexní scénář, který se dá vykládat mnoha různými způsoby. David mi ani moc neříkal, co po mě chce. Měli jsme jen krátký rozhovor na tohle téma. Prvních pár dní jsem z toho byl dost vyděšený. Testovali jsme kamery a já seděl v limuzíně a neměl moc co na práci a málem jsem se pozvracel. Srdce mi bilo jako o závod a bál jsem se, že mě David vyhodí, protože si bude myslet, že jsem jen takový podvodník. Ale on byl přitom naprosto klidný. Jeho tým mi říkal, že ze začátku ani on neví, co vlastně dělá, a že se tím ale nemám trápit. On prostě potřeboval, abych cítil, jaké to je sedět v té limuzíně a nedělat nic. Ale když jsme konečně začali pracovat, rozjížděli jsme se stále rychleji a rychleji. V závěru to šlo tak hladce, že jsme dělali scény i na první klapku. Bylo to šílené.

Co vám přišlo jako největší výzva? Byly to třeba dialogy, které občas působily knižně?
Většinu času nejsou filmové dialogy až tak dobré. To herci je musí proměnit. Je to součást jejich práce. Ale tady byly dialogy naprosto perfektní. Jedinou vadou bylo to, že režisér Cronenberg miluje, když může na poslední chvíli dělat změny v natáčecím programu. Musel jsem si proto zapamatovat celý scénář. To mi ale nevadilo, protože když jsou při natáčení nějaké prostoje nebo když natáčení večer skončí, nemáte toho moc na práci. Takhle jsem si po večerech četl svoje repliky.

A co sexuální scény? Jsou zároveň vtipné i vzrušující...
Ta nejtěžší byla s mojí osobní strážkyní, kterou hrála Patricia McKenzie. Původně bylo v plánu, že scéna začne naším společným orgasmem a pak přejde do běžného hovoru. Ale David chtěl, abychom souložili a mluvili zároveň.

A co scéna, v níž vám doktor kontroluje vaši prostatu?
Pět minut před začátkem natáčení téhle scény mi David říkal: "Chci mít tvoje koule v záběru." V tu chvíli mi to bylo jedno a říkal jsem si, že pro tohohle režiséra udělám cokoli. Ale pak jsem o tom přemýšlel a šel jsem mu říct, že to nemůžu udělat. Vzal to v pohodě. Nakonec i tak dostanete hodně bizarní scénu, kterou nějaký čas nebudete chtít vidět znovu, to vám slibuju.

Don DeLillo napsal knihu, která byla pro film předlohou, ještě před 11. zářím a finanční krizí. Museli jste udělat nějaké výraznější změny, aby věci ve filmu více odpovídaly současnosti?
Není to nic, co bychom dělali záměrně. Jenom se stala spousta věcí během toho, co jsme natáčeli. Třeba hnutí Occupy Wall Street vzalo útokem nejslavnější obchodní třídu světa zrovna v době, kdy jsme natáčeli scény masových nepokojů. A navíc Rupert Murdoch to schytal do obličeje dortem a to samé se stalo i mé postavě! Je to vtipné, protože já nevidím Cosmopolis tolik jako přesný popis reality, ale spíš jako báseň. Tak se ta kniha čte, a proto je tak nadčasová. Ale když se najednou stává kritikou finančního světa, získává úplně jiný význam. Já osobně jsem nikdy neinvestoval žádné peníze. Pro mě to postrádá význam.

Připravil jste si řeč, kdybyste náhodou vyhrál cenu pro nejlepšího herce?
Tak to v žádném případě. Jenom myšlenka na to, že bych šel na to pódium, kde by mě mohli třeba i vypískat, mě k smrti děsí. 

Ale nebyla by to přece vaše první velká filmová cena, ne?
To je pravda. Za ságu Stmívání vyhrál filmovou cenu televize MTV v kategorii Nejlepší polibek. Třikrát za sebou!

A teď můžete třeba vyhrát cenu za nejlepší prst v konečníku...
(vybuchne smíchy) To by bylo skvělé mít doma tuhle neuvěřitelnou cenu. Za nejlepší vyšetření prostaty v dějinách filmu.

Už jste zmínil, že i váš další film bude režírovat David Cronenberg. Na co se můžeme těšit?
Bude to vůbec poprvé, kdy bude David natáčet na americké půdě. V Los Angeles, abych byl přesný. Bude to snímek o filmovém průmyslu a už teď můžu slíbit, že to bude jeden z těch Davidových divných filmů. Mezitím ale budu pracovat s francouzským režisérem Jeanem-Stéphanem Sauvairem na filmu Mission: Black List. Chceme ten film natáčet v iráckém Tikrítu, a tak je to dost komplikované. Ale mě je jenom šestadvacet a prostě potřebuju také nějaké riziko. Pokud to má někdo udělat, musím to být já!

Že je Robert špatný herec? Omyl, říká Cronenberg Rok poté, co rozebíral svět Freuda a Junga v Nebezpečné metodě, se kanadský režisér David Cronenberg vrací s novým filmem. A ani tentokrát nezůstane nikdo nezraněn. Režisér David Cronenberg Jak se vám adaptavola kniha Dona DeLilla? Scénář jsem měl hotový za šest dní. První tři dny jsem přepsal celý dialog. Další tři jsem popisoval jednotlivé scény. To, že jste si do hlavní role vybral Roberta Pattinsona, asi šokovalo některé vaše fanoušky, nemyslíte? Je to výborný herec a myslím, že nepřestane lidi překvapovat. Jen proto, že je hezký, mladý a zazářil v sáze Stmívání, spousta lidí došla k nesprávnému závěru, že jde o špatného herce. Toho jsem si vědom. Ale můžu vás ujistit, že je to neuvěřitělný dříč. Nemůžu se dočkat, až budeme spolu opět pracovat. Rád bych hoi obsadil do filmu s Viggem Mortensenem. Kontaktovali vás nějaké celebrity, že chtějí hrát ve vašem filmu? Spíš říkají svému agentovi, ať řekne mému agentovi, ať je obsadím. Občas ale i já nabízím roli někomu, o kom nevím, zda mě vůbec zná. To byl třeba případ Roberta, ale u něj jsem po chvíli zjistil, že má moje filmy rád. On je takový filmový fanatik. Myslíte, že se svoji hvězdnou kariérou k vám přitáhne nové fanoušky? V okamžiku, kdy jsme potvrdili, že v Cosmopolis bude hrát Robert, všude se o tom začalo mluvit. Jen doufám, že se to bude lidem a kritikům líbit. Na druhé straně, pokud se na můj film bude někdo dívat jen kvůli tomu, že je fanoušek Stmívání, asi bude zklamán. Ale kdo má rád Roberta, bude mít rád i ten film. Pokud jste fanoušci nějakého herce, oceňujete jeho práci i v nezvyklých projektech. Už jste několik knih na filmové plátno převedl. Například Nahý oběd od W. S. Burroughse či Crash od J.G Ballarda. Jaký jste ale čtenář? Nemám rád, když někdo čte knihu jen kvůli tomu, aby ji pak mohl zfilmovat. Rád čtu, protože se tím tak trochu odměňuju. Miluju romány Davida Fostera Wallace. Stal jsem se jeho fanouškem až po jeho smrti. Posmrtně vydaná kniha The Pale King je dokonalá.