Měl jste možnost mluvit do toho, jaká má být postava, kterou hrajete?
Iron Man 3 je první a nejdůležitější film režiséra Shanea Blacka. Scénář napsal společně s Drewem Pearcem, dalším velmi talentovaným chlapíkem. Nejdřív oba čtrnáct dní diskutovali se všemi, co na tom filmu pracují, a pak zmizeli. Objevili se za dva týdny se scénářem, který byl mnohem lepší než ten, který jsme probírali předtím. To bylo velké překvapení. U takovýchto filmů je totiž běžné, že poté, co si přečtete scénář, propadnete zoufalství a říkáte si: Jak mám proboha odehrát tenhle brak! To je ale zase úplně jiné překvapení. Rozhodně jsme ale chtěli přijít s reálnějším příběhem.
Vaše postava má panické záchvaty. Bylo pro vás těžké to zahrát s vědomím, že musí stále působit jako superhrdina?
Mám podobné výzvy rád. Ze scénáře mi v hlavě utkvěla jedna věta: Tony hovoří se svým počítačem a náhle ho zachvátí panika. Nemohl jsem tomu věřit. Cože? Že by měl Tony panický záchvat? Zdálo se mi to divné, ale k té postavě to prostě patří. Jon Favreau, který produkoval první dvě epizody a hraje postavu Happy Hogana v té třetí, vždycky říkal, že tyto filmy vypráví o normálních lidech, kteří dělají neuvěřitelné věci s pomocí technologických vychytávek. Záporáci nejsou pozemšťané, ale přicházejí z cizích planet.
Cítí se někdy herec během takovéhoto obřího natáčení trochu osaměle?
V životě jsme dost často osamělí, ne? Když na place odvedu svou práci, snažím se stále soustředit na to, co se kolem mě děje. Jdu obvykle do karavanu, někdy chytám lelky a čekám, až mě někdo zavolá. Hlavně ale musíte být velmi opatrní. Na place jsem přišel k ošklivému zranění kolene. Po Avengers aSherlocku Holmesovi jsem měl pocit, že zvládnu úplně všechno. Skočit z budovy? Žádný problém. Nebyl jsem opatrný a zbytečně jsem riskoval, na šest týdnů jsme museli stopnout natáčení...
Herci ztvárňující Jamese Bonda se mění. Myslíte si, že Iron Mana by případně mohl hrát někdo jiný?
Ano, samozřejmě... Vlastně ne, to by bylo velmi nepříjemné. Zejména v případě, že by ten herec byl opravdu dobrý!
Myslíte si, že budete stále hrát superhrdiny?
Je mi osmačtyřicet a v tomhle ohledu se ve mně sváří dva protichůdné hlasy. Jeden říká, abych od toho šel pryč, druhý našeptává, abych pokračoval. Doufám, že až nastane ten pravý čas, správně se rozhodnu. Nechtěl bych skončit jako některé rockové hvězdy, jimž je hodně přes šedesát avypadají jako zombie.
