Žezlo a jablko Karla IV. zůstane v Rakousku. Vznikají jejich kopie

Jaká je historie těchto předmětů?
Dlouho se řešilo, jak vypadaly a co se stalo s gotickými korunovačními klenoty, které s korunou nechal vyrobit Karel IV. V 70. letech minulého století se podařilo podle staršího vyobrazení určit, že jde o žezlo a jablko, jež jsou dnes uloženy v klenotnici ve vídeňském Hofburgu. Ty současné, které se se svatováclavskou korunou vystavují, totiž pocházejí až z pozdější, renesanční doby.

Jen pozlacené stříbro, žádné drahé kameny, proč jsou tak jednoduché?
V době gotiky ještě neuměli brousit kameny a na rozdíl od svatováclavské koruny sloužily klenoty takříkajíc ke každodennímu používání. Karel IV. dal zhotovit korunu jako relikviář, který byl umístěn na lebce svatého Václava a pouze propůjčován na korunovaci. Pravděpodobně bylo potřeba mít něco jednoduššího, na běžné užití. Mohla k nim patřit ještě jedna jednodušší koruna. Žezlo i jablko jsou velmi lehké, aby krále od nich nebolely ruce.

7 fotografií

Proč zhotovujete kopie?
Nápad vznikl na Pražském hradě. Nejenom pro sedmisetleté výročí narození Karla IV. nechává Správa Pražského hradu zhotovit kopie původních klenotů. Vznikají ze stejného materiálu, stejnou technikou používanou ve středověku.

Jak často se dostanete k takovéto mimořádné zakázce?
Je to naprosto ojedinělá záležitost. Na rozdíl od kopií koruny, kterých je asi pět, to je kopie jediná. Používáme původní technologie, které odpovídají středověku. Stříháme, pájíme v dřevěném uhlí, neřežeme, ale pilujeme, odléváme do písku... Snažíme se držet originálních postupů.

Jak dlouho trvá výroba?
Některé technologie znovu složitě objevujeme. Začalo se začátkem listopadu zkoumáním originálu ve Vídni a odevzdáno má být do 30. dubna, aby byly kopie připraveny včas na květnovou výstavu.

Proč nepřijedou originály?
Rakouská strana je velmi opatrná, originály nepůjčuje. Dovolili nám jen klenoty změřit a poskytli fotografie. Kresbou je na místě dokumentoval Jaroslav Sojka.

Kdo je autorem originálů?
Historici umění předpokládají, že jím byl dvorský zlatník v okruhu Petra Parléře, pod jehož vedením se nestavěla jen katedrála, jako veliká a napodobovaná architektura, ale též vznikala drobná dílka jako sochy, chrámové lavice nebo monstrance. Zcela jistě to není výrobek běžného pražského zlatníka, ale opravdového mistra.