Jak tedy vypadala oslava londýnského zlata?
Asi dvacet minut jsme byli v Českém domě. Pak jsme vyšli ven a zjistili, že kohoutky jsou tady všude zavřený. To jsme tak nějak tušili. Takže jsme se jenom prošli po městě, chvíli jsme si vyprávěli o zážitcích. Ostatní si zavolali taxíky a jeli domů. A já jsem se taky odebrala spát. Takže žádná oslava tady ještě neproběhla, ale myslím, že na to bude času dost. V Praze a potom v Jablonci. Těch míst, kde to bude potřeba slavit, bude ještě dost.
Jak byste srovnala ráno po Londýně a po Pekingu?
Na to, že jsem včera vůbec neslavila, tak jsem se ráno probudila hodně bolavá. Ty čtyři roky jsou opravdu znát. Nejsou to žádný fámy, že po třicítce člověk regeneruje hůř. Tam jsem únavu necítila. Možná, že to byla taková eufórie, že v Pekingu mě vůbec nic nebolelo. A dneska mě to teda bolelo hodně.
Jak jste obě vítězství prožívala?
Teď je to spíš takový, že stejně jako tam tomu nemůžu věřit, že se to povedlo. Tam to bylo úplně euforický, tam jsme pořád brečeli. Teď to taky bylo dojemný, ale přeci jen to vypadalo, že ten závod byl takový jednoduchý. A taky to tak bylo. Takže takový ten pocit z dramatu, to tam nebylo. Myslím, že jsem si to zasloužila. Něco takovýho jsem si přála. Hodit dobře prvním pokusem a pak si už jen vychutnávat závod. Takže nějak tak to bylo. Akorát že jsem si ho nevychutnávala, ale neustále se bála, kdy někdo zahrozí.
Jaký bude váš program po zbytek her?
Dneska večer mě potká ta zlatá medaile, se ke mně přidá. Tak se pak budu muset o ni starat, abych ji někde nenechala nebo neztratila. Tak to bude takový úkol. Prý je strašně těžká mi psal Ondra Synek, aby mě to prý nepřekvapilo. Tak jsem na to připravená. Už na to trénuju, abych ji unesla. A potom bych se chtěla projít po Londýně, něco vidět. Hlavní sportovní zážitek pro mě bude finále mužskýho oštěpu. Na to se hrozně těším. Jsem ráda, že to mají až na konci.
Měla jste velkou podporu před a během závodu?
Těch podpor bylo tolik, že to udělalo takový velký kompaktní celek, který vytvořil stěnu na 65 metrech a oštěpy ostatních holek tam nepustil. To je můj názor, že to sehrálo takovou roli.
Jak jste si užila atmosféru na stadionu?
Mně bylo jasný, že když je Bolt, že už nebude nic jinýho, že odejde půlka lidí. Ale odměnou je mávání diváků. Když se stadion vyprázdní a zůstane tam padesát, sto českých vlajek, to nemá chybu! Sice si myslím, že časový pořad nebyl sestavený ideálně pro ženský oštěp, ale když zavíráte stadion a řve se jenom česky, to nemá chybu. To tady nikdo z dalších sportovců nezažije, to vím.
Nebyla jste před závodem nervózní?
Byla jsem hrozně nervózní ve středu, po kvalifikaci, furt jsem házela. Ve čtvrtek jsem byla od rána divně klidná. Po snídani jsem si hodinku a půl zdřímla, jako by mě nic nečekalo. Ale taky z toho pramení, že jsem nebyla v top formě. Být závody odpoledne po kvalifikaci, jak to mají koulaři, háže se daleko dál.
Hody celkově nebyly příliš dlouhé. Čím to bylo?
Taky jsem házela špatně, oproti tomu, jak jsem házela na kvaldě. Páčila jsem to strašným způsobem. Jeden jsem pěkně trefila, zaplať pánbůh. Paráda!
Vaše velká soupeřka z Pekingu Maria Abakumová se nedostala ani do finální osmičky. Čím to podle vás bylo?
Koukala jsem jak výr, když najednou opouštěla sektor. Vůbec nevím, co se dělo. Možná neustála ten tlak. Je mistryně světa z loňského roku. Asi na ni byl v Rusku větší tlak než před rokem. Tohle je to nejtěžší, ustát to kolem.
